Trvalo to rok a půl. A přitom to bylo jasný už od začátku... když jsem začal hrát bowling, musely následovat boty, musela následovat koule. Když jsem začal s dronama, nemohl jsem jít do nějakýho levnýho, musel
jsem pořídit DJI, a po roce to ještě upgradovat na další a dražší DJI Mavic Pro. Jeden z nejlepších své doby. No a tak bylo jasný, že ani moje první koloběžka moc dlouho nevydrží. Kaabo Mantise 10 jsem upgradoval na
Kaabo Wolf Kinga GT. A je to fakt žrádlo, totální paráda, vyloženě obžerství na kolech. Bude to pomaličku půl roku, co jsem vlka po Vánocích rozbalil a je to jen lepší a lepší. Skoro pokaždý posunuju maxima co do ujetý
vzdálenosti, tak i do rychlosti. A hlavne, si sem tam i najdu chvilku, kdy jedu krajinou piánko 30-40 km/h a můžu se kochat. A o tom to vlastně je. Proto nejezdíme na motorkách, kole ani autem, ale na koloběžce.
20.6.2023
Je celkem smutný po pětí měsících konečně vypustit novej článek, kterej plynule navazuje na ten předchozí
(Technický hračky aneb krize mladého věku??)... v tom špatným slova smyslu. Na druhou stranu
k čemu jsou peníze, když si za ně člověk nemůže občas obzvláštnit život, udělat si radost. Anebo jako v tomhle případě i trochu přispět životnímu prostředí a udělat něco pro
svoji fyzičku. Bez dalších okolků poslušně hlásím, že jsem si pořídil elektrokoloběžku Kaabo Mantis 10. A jsem z toho nadšenej. Je to teprve měsíc a prvních cca 450 km, ale
pevně věřím, že je to něco, co mi vydrží roky. Ten koníček, když ne ta koloběžka samotná.
12.10.2021
Koronavirus a s ním spojená karanténa, resp. omezení volného pohybu a nouzový stav, nám na pár týdnů/měsíců změnil život podobně jako naprosté většině lidí v Česku i za hranicemi. Přestože
je gastronomie jedna z nejpostiženějších oblastí ekonomiky, máme vlastně štěstí v neštěstí, že nepracujeme přímo za pultem, ale v kanclu. S mým home officem a 100% platem a Terčinou rodičovskou
dovolenou tak minimálně finančně nijak netrpíme. Trochu jiná situace je se vším ostatním... koníčky, vycházením, kamarády, oslavami atp. No a k tomu všemu jsme se fakticky na pár týdnů
(snad ne měsíců) přestěhovali z Prahy na venkov, konkrétně na Smrkov...
18.4.2020
Z naprostý většiny mých příspěvků na tomhle webu za poslední roky to může vypadat, že jsem hrozná konzerva a pecivál, jehož nejdelší výlet je na jih na Orlík nebo jednou ročně na dovolenou
do Chorvatska. I když nejsem žádnej odvázanej dobrodruh, pravda je samozřejmě někde mezi. Jen jsem za ty roky tak nějak přestal psát každou blbost na web. Dnešek nebude výjimkou... dvoutýdenní
výlet za oceán totiž není tak úplně blbost. Už jsem byl v Ásii, už jsem byl i v Austrálii, ale na západ jsem si to zatím nikdy nezamířil. Zpětně změnu směru hodnotím velmi pozitivně. Amerika
rozhodně stála za to.
30.10.2018
Už je tomu skoro třičtvrtě roku, co jsem sem přihodil poslední článek a upřímně řečeno se tomu ani nedivim. Od té doby, co jsem v nové práci - tedy od začátku
dubna 2017, jsem se pořádně nezastavil. A pokud ano, obvykle jsme utíkali na dovolenou, na nějaký cestování, za sportem nebo na Smrkov. No a shodou okolností
se mi během toho posledního roku nashromáždilo celkem dost fotografií ze Smrkova, dost na to abych je mohl vystavit a dávalo to alespoň malej smysl. Spojením mého
skvělého koníčku "dronění" a oblíbeného místa odpočinku (alespoň toho psychického) vzniklo hned několik parádních fotek. Tady jsou...
8.3.2018
Na první pohled to může vypadat jako nadpis nějakýho odbornýho článku nebo jako začátek nudný eseje, ale žádný strachy. Něco takovýho už pár let nemám zapotřebí a
poslední dobou ani čas. Docela dlouho už mi ale v hlavě vězí myšlenka, že se začínám čí dál víc profilovat v rámci preference značek. S některými značkami se čím dál víc
podvědomě ztoztožňuju, o některých naopak skoro nepřemejšlím. Nejsem si navíc vůbec jistej, zda je to jen individuální, zda to má něco společnýho s mým oborem nebo je
to prostě normální vývoj člověka. Anebo řeším úplný blbosti...
27.6.2017
Koukám tak na své poslední články a říkám si, že to letos asi bude všechno na jedno, resp. dvě brda. Buď o bowlingu, nebo o kočkách. Bowling zatím vede 2:1,
ale brzy už to asi bude 2:2 neb v nejbližších dnech čekáme dva nové přírůstky do rodiny – ale o tom třeba příště. O bowlingu už jsem toho napsal celkem dost
minule, ale čas pokročil a tak mi to nedá si zase něco sepsat, třebaže jen pro nostalgický čtení do budoucna.
19.9.2016
Je tu další přelom roku a já se i přes menší zpoždění i letos donutil k sepsání jakéhosi všeshrnujícího, možná trochu nostalgickýho článku. Při příležitosti novýho roku vždycky pročítám shrnutí z
let minulých a přemýšlím, jaký v porovnání s nimi byl ten rok poslední. Naštěstí musím říct, že je těžké se neopakovat… tenhle rok byl zase plný změn, které budou mít dlouhodobý vliv na můj život.
Naprostá většina z nich je navíc pozitivních... no co víc si přát.
18.1.2016
Sněžka-Praha, 200 km, 20 hodin, 2 auta, celkově 6 běžců a 30 uběhnutých kilometrů. To jsou statistiky, které stručně popisují, co se se mnou dělo poslední červnovej víkend.
Vím, je to už trochu pozdě, ale jak se říká, lepší pozdě nežli nikdy. Mám za sebou už druhej běžeckej závod a ani tentokrát se nejednalo o něco, co by široká veřejnost mohla označit
za normální. Celkový hodnocení akce jak z hlediska sportovního, tak zážitkovýho je spíš negativní, nic ale samozřejmě není jen černý nebo bílý.
8.7.2015
Může to u mě vypadat divně, ale začal jsem běhat... a abych v tom nebyl sám, trochu se pochlubil (zatím ne, to spíš časem), zapsal si co kde jsem uběhl a mimo jiné taky abych uposlechl jednu z rad
pro začátečníky, rozhodl jsem se založit si k této aktivitě jakejsi deníček. A jelikož jsem Pražák, nemůže to bejt "běžecký", ale jedině "běžeckej" deník. Budu sem házet kilometry, dojmy, pojmy,
fotografie a další blbosti, co mě napadnou v souvislosti s běháním. A třeba časem přibydou i závody. Aspoň to tu zase k něčemu bude a nebude na to jen sedat prach.
2.4.2015
Už jsou to tři měsíce. Neskutečný tři měsíce, který utekly jak voda... a popravdě řečeno, ani se během nich nestalo nic, co bych nějak výrazně
potřebovalo zaznamenávat. Dodělal jsem státnice z vedlejšky, zařídil jsem si spolupráci se Svijanama na diplomce, prošel neúspěšně několika
přijímacíma řízeníma, načal novej semestr a celkově si dal oddechovější období. Ikdyž překvapivě zjišťuju, že ikdyž mám školu prakticky jen dva
dny v týdnu, vždycky nějak záhadně dokážu naplnit i ty další dny a nakonec zase nestíhám psát nebo fotit. Aspoň že stíhám to šití ;-) Co jsem
ale už hooodně dlouho neudělal je účast na fotografickým kurzu. Naposledy jsem jeden absolvoval ještě než jsem měl bakaláře, v červnu 2012. Čistě, ale opravdu
čistě náhodou jsem si tentokrát vybral opět kurz od Fotoinstitut. Přesto... tentokrát musím říct, že to bylo jen slušný. Neurazilo, ale ani nenadchlo...
15.4.2014
Pomalu ale jistě končí už 25. rok, co jsem na světě (tedy když počítám celý roky 1989 i 2013) a musím říct, že i letos se toho změnilo
spousta. Poprvé v životě jsem bydlel sám v zahraničí po dobu několika měsíců, poznal jsem spoustu nových lidí i kultur, poznal jsem i
nový způsoby učení. Od poloviny roku jezdím v novým autě, posledních několik dní používám novej mobil - což by samo o sobě nebylo nic divnýho,
ale v obou případech je to posun z doby kamenné do budoucnosti. A nakonec... ikdyž spíš jen formálně... musím říct, že mám vlastně i novou přítelkyni.
Byly tu i těžký chvíle, ale cekově můžu říci, že rok 2013 byl velice povedenej.
29.12.2013
Po skvělých zkušenostech s cestováním do okolních severoitalských měst všemi světovými směry
(Como-sever, Torino-západ, Verona-východ) mi zbýval směr poslední... jižní. Rozhodl jsem se mezi
mnoha možnostmi pro Bolognu. Nejen protože do ní byly relativně levnější jízdenky na rychlovlak,
ale taky protože jsem v některých z nich už byl (Siena, Florencie) a do dalších se možná ještě
někdy odhodlám v budoucnu (např. Pisa). V Bologni jsem ještě v životě nebyl a popravdě řečeno
se do ní asi už ani nikdy nepodívám. No a aby nestačila jen krása samotnýho města, přivezl jsem
si s sebou i krásnou slečnu, svoji slečnu... a den byl hned krásnější.
20.5.2013
Pomalu ale jistě končí náš pátej týden v Miláně a mně pomalu ale jistě docházej nápady co tu
provádět odpoledne po škole. Samozřejmě, mohl bych se učit, číst si materiály na jednotlivý
předměty nebo si dokonce vyhledávat zajímavý články do školy nad rámec povinností... no ale
řekněme si to popravdě, to já asi dobrovolně nikdy dělat nebudu. Další možností je bejt na
internetu nebo doma koukat na filmy.. toho samozřejmě využívám, ale taky vocaď pocaď. No
a tak jsem se rozhodl jít zkoumat Milano víc do podrobna, hezky tématicky. Prvním tématem,
který jsem našel v malým průvodci, kterej nám darovala škola, byly parky a vodní cesty
(tady doslovně přeloženo z anglickýho waterways ;-))
5.3.2013
Pomalu ale jistě se blíží konec neděle a většina lidí buď nadává, že musí zejtra zase
vstávat nebo už rovnou spí. Já mám zítra na pořadu dne pouze italský instalatéry mezi
10 a 12 hodinou (který samozřejmě dorazej až kolem 13 hodiny), což mi dává skvělou
příležitost zase se jednou pořádně vyspat po náročnějším dnu. Moje první neděle v Miláně
se totiž nesla v duchu celodenního výletu do městečka Como na pobřeží stejnojmenného Lago
di Como. Ano... další z mých článků, který stejně nikdo nečte, se bude věnovat právě výletu
do Coma.
3.2.2013
Měl bych se učit ekonomii, měl bych napsat článek do Economixu, měl bych udělat tisíc jiných věcí... třeba jít spát. Mně to ale přecejen
nedá nenapsat alespoň kraťoučkej článek o fenoménu, kterej mi poslední dobou přešel přes cestu víckrát než bych kdy čekal. Považuju se za
vcelku normálního vysokoškoláka, kterej měl to velký štěstí, že ještě před ukončením gymplu zažil facebook. Se svými bývalými spolužáky
jsem tedy v relativně dobrým kontaktu, denně na facebook chodim číst, koukat a postovat a chvílema si až říkám, že to trošku přeháním.
Ale to jen do chvíle, než jsem si uvědomil, jak jsem vlastně hrozně zaostalej. Nedávno jsem totiž zjistil, co je to Foursquare, Pinterest,
Instagram nebo Tumblr... a taky jsem zjistil, že to není žádná horká novinka, že je to tu všechno už několik let, kde jsem teda byl?
20.12.2012
Kromě toho, že jsem student magisterskýho studia oboru mezinárodní obchod na Vysoký škole ekonomický, jsem taky zástupce šefredaktorky
magazínu Economix a členem vedení Klubu mladých manažerů. Všechno jsou to hezký činnosti... a maj toho hodně společnýho. Žerou mi můj volnej
čas, není za ně prakticky žádná hmatatelná odměna, musím kvůli nim docházet na Žizkov a v neposlední řadě to z jakýhosi neznámýho důvodu
dělám zcela dobrovolně. Právě díky nim jsem se ale zůčastnil akce, kterou si kdykoliv a kdekoliv rád zase zopáknu. Konference Český studentský unie zní
celkem vznešeně. Že to byla jedna velká chlastačka a turistickej výlet do novýho města, to už je něco, co
se nahlas neříká... =)
19.10.2012
Trvalo to dlouhý tři roky. Od září 2009 až do června 2012 jsem chodil nejdřív na Jižní město a potom na Žižkov, abych se stal
plnohodnotným vysokoškolsky vzdělaným Pražákem. Hned ze začátku ale chci zdůraznit, že ikdyž jsem tyhle tři roky chodil na Vysokou
školu ekonomickou, nejsem bakalář ekonomie, jak si mnozí myslí. Mám s ekonomií společnej jen jeden semestr, takže bych stejně
dobře mohl být bakalář statistiky nebo bakalář matematiky. Já jsem vystudoval mezinárodní obchod, takže kdybych měl něco vybrat,
jsem mezinárodní obchodník =)
19.6.2012
Tak jsem se nakonec přecejen dočkal. Po třech měsících jsem si koupil novej objektiv, kterej se řadí do špičky ve své třídě. Jak
jsem psal už před více než měsícem, dlouho jsem se rozhodoval mezi Lkovým teleobjektivem, univerzálním Lkem a širokoúhlým objektivem. Nakonec,
jak jste asi vytušili z nadpisu, vyhrál právě širokáč. Není to sice Lkovej objektiv, ale v rámci svý kategorie rozhodně patří ke špičce.
V rámci EF-S objektivů jsou podobně kvalitní už jen 17-55/2,8 IS USM nebo 15-85 mm F 3,5-5,6 IS USM. Můj prcek má kompletní název
Canon EF-S 10-22 mm f/3,5-4,5 USM.
2.5.2012
Předpokládám, nebo spíš doufám, že nejsem jedinej amatérskej fotograf, kterej neustále zkoumá objektivy, těla, jejich recenze, komentáře,
články a vlastně všechno týkající se focení. No a když tak zkoumám a zkoumám, našel jsem si samozřejmě i svoje favority na dobu, kdy budu
opět finančně silnější. Jenže objektivů je spousta a peněz málo... a tak nezbývá než zkoumat dál, přemýšlet a dávat dohromady pro a proti.
21.3.2012
Přestože se jedná dle mého názoru o celkem nevábný až odpudivý název, studentský klub, který se nazývá Institutem energetické ekonomie
má co nabídnout i jedincům, kterým volt nebo ampér nic moc neříkají. V rámci zaskakování za kamaráda z Economixu jsem se dostal na
jednu z jejich přednášek a i když jsem chtěl původně jen chvíli cvakat a hned zmizet, zůstal jsem nakonec až do závěrečného potlesku.
29.2.2012
Po extrémně krátkých vánočních a silvestrovských svátcích (kdy jsem se ovšem velice pečlivě vyhýbal jakýkoliv škole) mě nakonec
učení přecejen dohnalo. Můj poslední pořádnej semestr na bakaláři, můj první semestr v roli "fotografa" (Economixu)
Jenže ono není učení jako učení...
12.1.2012
Dlouhých pět semestrů jsem potřeboval k tomu, abych zjistil, že může naše škola sloužit i k něčemu jinýmu než jen k přednáškám,
cvičením a zkouškám. Tedy já to svým způsobem tušil, ale studenty, kteří se setkávají v učebnách i v pozdních večerních hodinách,
jsem považoval za šprty, případně za blázny, kteří si neváží času. Když nejsem ve škole, tak jdu přece do práce, ne? Peníze na
stromech nerostou... Příchod do Economixu mi můj pohled na "mimoškolní" aktivity studentů VŠE dost razantně pozměnil.
9.11.2011
Zdravím, abych začal trošku uceleně, shrnu několik základních věcí, které se staly jak se mnou, tak s mými stránkami, v několika posledních týdnech. Prvním stimulem veškerých změny byla v podstatě dost nešťastná událost - krádež mýho super výkonnýho malýho kompaktu. Po několika měsících bez fotoaparátu jsem se tak rozhodl koupit si něco novýho a moje volba padla na digitální zrcadlovku Canon EOS 1100D. Levnou, ale naprosto dostačující a hlavně kvalitní digitální zrcadlovku pro začátečníky. No a když už jsem měl novej fotoaparát, říkal jsem si, že bych se mohl posunout o úroveň výš i v osobním životě.
1.10.2011
Od posledního příspěvku uplynulo už víc jak 7 měsíců a tak jsem si řekl, že sem něco písnu. Letos jsem se dokonce i vyprdnul na shrnutí uplynulýho roku. Asi je to věkem,
leností nebo relativně stabilním životem, který teď žijeme. Stejná práce, stejný bydlení, stejnej počet dětí... prostě nic převratnýho. Jooo, mám novou koloběžku, ale
jelikož je zrovna na reklamaci, tak o ní napíšu až pozdějc. Ale je to žihadlo jak sviňa ;-) No a tak mě napadlo zaznamenat si do rohohle deníčku jeden zvláštní koníček -
pečení dortů. Je to jeden z mála "koníčků", pokud se to tak dá nazvat, kterej máme s Terkou společnej a i když v tom asi nejsme nějak extra dobrý ani originální, překvapivě
nás to baví a hledáme si celkem často záminku kdy zase nějakej upéct. Takže to asi koníček bude...
4.2.2023
Před pár dny na mě na dortu udeřila číslovka 32. Přesně tolik let jsem 8. května 2021 v 10:05 byl na světě. Je to hodně? Je to málo? Ta číslovka jako taková mě asi nijak netrápí, ale všiml jsem si jiné věci, která mě sice
také nijak extra netrápí, ale minimálně mě zaujala. Poslední dobou jsme si pořídil docela dost kousků techniky, skoro bych až řekl technických hraček, který jsem v minulosti nikdy nepotřeboval, nechtěl, některý dokonce
ani neuměl ovládat. Tak jsem si ze srandy říkal, že to bude asi krize středního věku =) Po rychlém pročtení několika článků to měním na krizi mladého věku... ke 40-50 letům to mám přecejen ještě daleko.
12.5.2021
Rok se s rokem sešel a necelých pět let po "zdlouhavý" rekonstrukci našeho současnýho bytu jsme se pustili do rekonstrukce baráku, našeho budoucího domova, doufejme, že až do smrti ;-)
Rekonstrukce je to zdlouhavá, náročná, drahá a zatím bohužel stále neukončená... ale jsem si jistej, že i tak samozřejmě bude stát za to. Jen co to doděláme. A tak den co den, týden co týden
zase funguju tentokrát na třísměnným provozu a pendluju mezi prací, domovem (hlavně abych sem tam uspal Adama) a staveništěm. Ale konec se blíží...
3.9.2020
I když ten nadpis zní hrozně, řeknu rovnou, že jsme si nepořídili žádnou další kočku, ani psa, ani křečka, což lidé obvykle novým přírůstkem do rodiny označují.
Opravdu čekáme prťouska, miminko, provorozeného, dalšího dědice rodů Vostrých =) No jelikož do dne D zbývají už jen nějaké 3-4 týdny, není divu, že se nám začíná život pomalu ale jistě měnit.
Zatím ještě klidně spíme i bdíme, ale je tu spousta novinek, nových znalostí, nových povinností, nových nákupů i menší přestavba pokoje. Je toho dost, ale jsou to všechno příjemný starosti...
5.3.2019
Je tomu něco přes rok, co jsem poprvé v životě držel v ruce "radiem ovládanou hračku" a vstoupil tak nesměle do klubu dronistů. Tehdy jsem si zakoupil Phantoma 3 Standard a i přes nějaké výtky k
samotnému stroji jsem měl dojem, že jsem na vrcholu blaha. Lítal jsem hlava nehlava a snažil se naučit základům. Během posledního roku jsem celkově vzlétl víc než 40x, což z toho dělá poměrně zdařilou
investici a koníček, kterej úspěšně vystrnadil z první pozice do té doby suverénní bowling. Na pár měsíců jsem byl naprosto spokojenej i proto, že mé schopnosti létat, fotit a natáčet
zcela odpovídaly schopnostem drona. Nicméně... jak se člověk vyvíjí a schopnosti a zkušenosti pomalu ale jistě dohánějí techniku, začal jsem začátkem tohohle roku pokukovat po nějakým upgradu.
Netrvalo dlouho a priorita byla jasná. Chci lítat dál, s větší jistotou a hlavně se chci zbavit potřeby neustále s sebou tahat baťoh, což mnohokrát způsobilo, že jsem si to radši rozmyslel a drona
s sebou nevzal (a potom toho litoval). Volba padla na DJI Mavic Pro.
13.5.2018
"Když jsem se v 27 letech rozhodoval co za blbost doma ještě nemám, kvadrokoptéra byla jasnou volbou"... asi tak by mohlo znít zdůvodnění mé nejnovější "hračky",
která poslední týdny těžce konkuruje bowlingu a klasický focení už do země zadupala úplně. Na postupně se rozrůstající seznam mých koníčků přibyla další položka a
já si říkám, jestli už toho náhodou nemám trochu moc. Focení, bowling, fotbal, kulečník, hospody s kámošema, inline bruslení, teď i lítání s kvadrokoptérou a určitě by se našlo
ještě něco dalšího. Do toho od dubna nová práce, doma dvě koťata a jedna přítelkyně, o kterou člověk taky musí čas od času pěčovat... a k tomu všemu nám v neděli
ukradli jednu hodinu života!! =)
29.3.2017
Už to budou tři měsíce, co jsme si po úspěšném nastěhování a zabydlení v novém bytě pořídili novýho nájemníka, spolubydlícího, hračičku, prťouska,
bobka, černocha, blbouna, mazlíčka... jednoduše novýho člena domácnosti s celkem neobvyklým jménem Žolík. Jedná se o černýho „kocoura domácího“,
který k nám dorazil z útulku Kočičí domov Sluníčko a kterýmu bylo začátkem května cca 9 měsíců.
9.5.2016
Je tomu už téměř půl roku, co jsem nastoupil v nový práci a za celou tu dobu je to teprve čtvrtej příspěvek. Smutný. Může za to samozřejmě z části nová práce,
ale tenhle podzim je tu ještě další důvod. Po 26 letech jsem se konečně rozhodl odstěhovat do „vlastního“, což s sebou přineslo spoustu nekonečných týdnů
dvojitých směn – dopoledne a odpoledne jsem trávil v práci, podvečery a večery pak doslova na staveništi. Ale... konečně můžu říct, že máme hotovo =)
21.12.2015
Uběhly další tři roky a já mám u jména další titul. S takovou rychlostí bych mohl být ve svých 35 letech profesor... ale to asi reálně nehrozí. =) Historickým datem, kdy se stal
i poslední člen naší rodiny vysokoškolsky vzdělaným člověkem, jest 17.6.2015. Po docela náročných státnicích v únoru přibyla ještě obhajoba diplomový práce, a je hotovo.
S novým titulem přišla nová práce, nový mobilní zařízení, během pár měsíců snad i novej byt a ... přítelkyni si asi prozatím nechám stejnou. Přes to všechno ale stejně musím říct,
že prostě nemám rád změny!
22.6.2015
Asi nemá cenu komentovat četnost mých příspěvků. Je to bída, co si budeme povídat... Koukal jsem, že hodnocení roku 2013 je jen asi čtyři příspěvky
pozadu, což asi opravdu znamená, že jsem to psaní v roce 2014 parádně flákal. Vůbec je zajímavý, jak se mi mění priority a během posledních dvou let je to
extra vidět. Nicméně nevadí... pokusím se tu ten poslední rok tady alespoň zhodnotit a prozradit i něco z toho, co jsem dřív neměl čas / chuť sepisovat.
Hlavně musím říct, že jsem dodržel hned dvě ze tří předsevzetí, který jsem si v minulým shrnutí dal. Jedná se o práci a objektiv, jedinou školu jsem nedodržel
úplně... ale o tom už víc níže.
5.1.2015
Vítejte v roce 2014, kdy, světe div se, Filiweb prožívá už svoji devátou sezónu. Je tomu téměř přesně rok, co jsem tu v rychlosti sepsal
článeček o sociálních médiích. Jak jich je strašně moc, jak nechápu proč někdo používá víc z nich ani proč je vůbec používaj v takovým
měřítku. Po roce a několika dnech musím říct, že jsem svoje vyřčený slova tak trochu porušil. Ale není to jen o sociálních sítích. Jakožto
hrdý majitel chytrýho telefonu jsem spoustu internetovejch věcí objevil i jako aplikace pro Android. A musím potvrdit doměnku, že se jedna
o vysoce návykový věci. Jakmile to člověk jednou vyzkouší, připadá si bez toho jak slepej a hluchej.
15.1.2014
Zase Miss VŠE, zase spousta fotek... ano, už potřetí jsem se letos opět zůčastnil koloběhu vybírání nejkrásnějších dívek z naší školy.
Po obrovském nadšení a zkušenostním posunu loni jsem se na tuto soutěž krásy letos opět docela těšil. Bohužel, má očekávaná hodnota se s dodanou
hodnotou úplně nesetkala. Ne že by holky nebyly hezký nebo to finále v SaSaZu nestálo za to. Spíše jsem tak nějak zjistil, že jsem si v Miláně
hrozně odvyknul fotit a skoro se až bojím říct, že mě to nadšení lehce opustilo. Letos se to navíc v rámci Miss VŠE spojilo s opravdu nacpaným
časovým itinerářem díky vedlejšce a menšími či většími organizačními chybami. No, nevím...
17.12.2013
Pomalu ale jistě se chýlil ke konci třetí týden v druhý polovině mýho erasmáckýho pobytu v
Miláně a já se konečně dočkal. Potom co to nevyšlo ani s ESN Bocconi, ani během dalších
dvou měsíců vlastní cestou už jsem návštěvu Torina, druhýho největšího města severní Itálie,
skoro vzdal. A přece se tu objevila možnost... přijeli k nám na návštěvu první Richardovi
kamarádi a tak jsme využili situace a rovnou se s nimi svezli do Torina... už na první
pohled bylo jasný, že to bude trochu jiný kafe než Miláno. Jasně, každý nový město je zezačátku
zážitek... z Torina je ale cejtit dlouhodobější pohoda.
2.5.2013
Mé poznávání severní Itálie pokračuje i třetí únorovej týden a přestože už to není co
novej den to nový poznatky, stále je co obdivovat a co odkrývat. Například minulý víkend
jsem poprvý zavítal do čínský čtvrti v Miláně, objevil první obchodní dům v centru Milána a
zažil tradiční festival v ulicích. Ještě že sem občas zavítá nějaká ta návštěva... Poznávání
se ale netýká pouze Milána. Necelé dva týdny zpátky jsem absolvoval další nedělní výlet,
tentokrát do zamilovaného města Romea a Julie, do Verony.
20.2.2013
Jsem v Miláne teprve tretí den a už mám kupu nových zkušeností, nových znalostí a mužu
ríct, že i nekolik tech nových známostí. Prijeli jsme do Milána ve stredu vecer a první ceho
jsme se dockali bylo cekání... cekání až se syn majitele našeho budoucího bytu priklopýtá,
aby nás alespon privítal a zapnul elektrinu. Vybavení bytu vubec stojí za to... problémy a
zajímavosti spojený s italskejma majitelama by vydaly na nekolik clánku. Tady jen nastíním.
Hlavne bych se ale chtel podelit o první dojmy a postrehy prímo z mesta.
1.2.2013
Když jsem si v srpnu 2011 kupoval svoji první zrcadlovku, vybíral jsem mezi Canonem 1100D a 600D. Tehdy základní sety s těmito těly stály
cca 13 tisíc a 16 až 17 tisíc korun a mě se zdálo celkem zbytečný dávat 3 až 4 tisíce navíc jenom protože to má výklopnej displej a pár
megapixelů navíc. Tenkrát jsem byl názoru, že je to stejně jen krabička na focení a hlavní je mít to v rukou a tím pádem ten rozdíl mezi těly
narozdíl od peněženky nijak nepoznám. Jak hluboce jsem se mýlil a dalších několik měsíců toho litoval... Na druhou stranu, kdoví čím bych
dneska fotil, kdybych si původně koupil právě "šestistovku".
9.12.2012
Druhý týden mýho prvního magisterskýho semestru se blíží ke konci a pomalu, ale jistě, začíná kolotoč nestíhání. Škola,
focení, články, setkání, fotbal, práce a zase škola. Ještě než ale začne ten pořádnej spěch, stihl jsem začátkem tohoto týdne udělat dvě
skvělý věci. V pondělí jsem si pořídil úplně novej teleobjektiv Canon EF 70-200 f/4 L USM a hned v úterý jsem s ním pak zašel fotit na
1. multimediální festival v Český republice, na PROUDY 2012. Tam jsem po delší době opět osobně potkal nejen kamarády z Majálesu, ale
taky primátora Prahy, tři pražský rektory a jednoho prorektora. Hezká slezina to byla.....
4.10.2012
Přestože mě poslední dny trápí především učení na státnice, dopřál jsem si o víkendu trochu volna a zůčastnil se fotografickýho
kurzu, na kterej jsem přihlášenej už někdy od března. Kurz to byl víkendovej, od pátku do neděle, takže to bylo o trochu náročnější
než dřív. Taky byl maličko problém v tom, že se kurz odehrával na Šumavě, téměř tři hodiny busem z Prahy. Nakonec jsme všechny
překážky zdárně překonali a luxusně si zafotili....
3.6.2012
Majáles jsem nějakou nepochopitelnou náhodou objevil teprve loni. Hned jsem si ho oblíbil - především díky blízkosti Stromovky, skvělým
interpretům, levnýmu vstupnýmu a taky úžasný studentský atmosféře - a díky Economixu a mým dalším aktivitám netrvalo dlouho, než jsem
pocítil potřebu se na něm taky nějak podílet. Vzhledem k tomu, že je to převážně studentská, tedy neplacená, akce, nebyl větší problém
najít si svůj flek v organizační struktuře. No a kam jinam než k zástupcům VŠE bych já mohl jít. Stejně tak asi nikoho nepřekvapí, že
se moje výpomoc zaměřuje především na focení.
5.4.2012
Troufám si říct, že od loňskýho srpna, kdy jsem si koupil svoji zrcadlovku, jsem ušel už poměrně slušnej kus cesty k tomu mít kvalitní a
zajímavý fotky. Vzhledem k mý "práci" v Economixu se navíc dá říct, že se ve fotografii zlepšuju doslova každým dnem. Jde sice zatím
jenom o čistě pragmatickou novinářskou fotografii, ale kdoví, třeba budu jednou natolik dobrej, že budu moct na zakázku fotit i tak důležitý věci
jako jsou svatby. Prozatím si to trénuju na plese, tiskovkách a přednáškách.
14.3.2012
Fotit kulturu a to ještě navíc ve Stavovským divadle, to se, podle mě, moc často nepodaří. Mě se to poštěstilo jak jinak než v rámci práce
pro Economix. Byli jsme jakožto zástupci VŠE pozváni na pátou a zároveň poslední (ne)veřejnou generálku komedie Enron. Já jsem v podstatě
nikdy nebyl moc na divadlo, ale teď si říkám, jestli to není tím, že jsem chodil na špatný představení. Matásek, Postránecký a Dolanský mě
nadchli.
15.2.2012
Po přibližně necelých dvou měsících v redakci Economixu a aktivním chození na všemožný setkání, přednášky a akce jsem
od šéfredaktorky dostal nabídku na výjimečnou akci, cestu do Bruselu. Zanedlouho potom se mi navíc hodně povedl článek
(tedy dle jejích slov - jeho znění si můžete přečíst jen o jeden příspěvek níž ;-) a tak jsem byl osloven i s další nabídkou,
a to, abych do Bruselu jel už jako zástupce šéfredaktorky.
17.12.2011
Focení je mou zálibou už hodně dlouho. Není to jen chvilková radost zapřičiněná koupí zrcadlovky. Je to něco, co
mě provází už několik let. Rád fotím květiny, architekturu, západy slunce i krásné výhledy... čemu jsem ale přičichl teprve nedávno
je focení lidí. Zjistil jsem, že to je mnohem těžší než focení statických motivů, ale zároveň mnohem, mnohem zajímavější. A jaký focení
lidí by mohlo bejt ještě lepší než focení krásných žen a dívek. To se mi povedlo právě dnes, kdy jsem se sám proaktivně přihlásil na
zpracování článku a fotek z castingu na Miss VŠE, tedy takovou skromnou akci na naší škole.
25.10.2011
Přesně po deseti dnech od mého prvního kontaktování redakce Economixu (a šefredaktorku ani nikoho jiného jsem ještě osobně nepotkal)
jsem dostal svoji první příležitost být užitečný. Byl jsem společně s Katkou, čerstvou bakalářkou a taky nováčkem u Economixu, vyslán
nedaleko VŠE do centrály CERGE-EI na tiskovou konferenci k příležitosti 20. výročí institutu. Slíbená jména byla poměrně velkým lákadlem a
koneckoncu jakožto student ekonomie jsem byl zvědavý i na onen legendární vysoce prestižní institut, kde už jen být studentem je něco extra.
3.10.2011
Jako by druhý dítě způsobilo, že na stránky kašlu ještě víc než během posledních let.... tentokrát koukám na téměř 7 měsíční přestávku. A trochu mě to štve.
Na druhou stranu když chce člověk stíhat práci, nákupy, hraní si s dětma, ježdění na koloběžce a večerní hraní her, těžko se do toho propašovávaj docela časově
náročný aktualizace stránek. Ale, povedlo se, mám další parádní téma s tolik oblíbenou číslovkou 4. O víkendu jsme se vrátili z naší první dovolený ve čtyřech
a rozhodně to byl zážitek hoden zaznamenání pro budoucí generace. Nebo alespn pro mě za pár let, protože nikdo jinej tyhle dřísty asi stejně nečte ;-) Takže dovolená,
první s dětma, první v mobile home, první hodně psychicky náročná, a přesto svým způsobem parádní.
29.6.2022
Na shrnutí celého roku 2021 je zatím ještě trochu brzo, na druhou stranu když budu psát o "roku ve čtyřech", je tomu vlastně přesně 369 dnů neboli 52,7 týdnů co se nám náš druhej poklad narodil. Zrovna včera
jsme slavili Viky 1. narozeniny a jelikož na mě zase leze nějaká rýma, v týdnu jsem naboural auto, už přes týden mám nepojízdnou koloběžku a vypadá to, že budeme muset znova malovat starej byt, řekl jsem si,
že je na čase se z toho trochu vypsat a shrnout si posledních 12 měsíců. Drobnej disclaimer - i když je toho poslední dobou opravdu hodně a článek tomu bude odpovídat, nemění to samozřejmě nic na tom, že obě děti
jsou ve finále velká radost a smysl našich životů ;-) Jen má člověk občas slabší chvilku.
5.12.2021
Rok 2020 se pomalu ale jistě blíží ke svému konci a já se rozhodl ho sesumírovat, což jsem udělal naposledy v roce 2016. Začít tím, že rok 2020 byl rozhodně neobvyklej je asi zbytečný... kvůli COVIDu byl neobvyklej asi
pro všechny lidi na týhle planetě, některým něco vzal, někerým něco dal, pro mě osobně byl ale výjimečnej kvůli úplně jiným důvodům než je tenhle vir. Díky bohu. Abych nechodil moc dlouho kolem horký kaše, prozradím rovnou,
že v roce 2020 jsem se po pěti letech znovu přestěhoval, tentokrát už snad naposledy na pár desetiletí. V roce 2020 jsem strávil 2 měsíce na venkově. A hlavně, v roce 2020 se nám narodila dcera ;-)
29.12.2020
Počet příspěvků, který posledních pár let plivu by se na roční bázi mohl počítat na prstech jedné ruky. Už ani ta kvartální periodicita není co to bývalo. Tentokrát k tomu mnám ale skutečně pádnej důvod. Jen jeden den potom,
co jsem sepsal a zveřejnil svůj poslední příspěvek (kde jsem mimochodem ještě v klidu naznačoval 3-4 týdny čekání) se nám narodil prcek. Kdo má děti asi chápe, že takováhle životní změna od člověka vyžaduje hodně času, úsilí
a nervů a na nějaký stránky prostě nezbyl čas... kdo děti nemá, hmm, užívejte života, vyspávejte a cestujte co hrdlo ráčí. S mrňouskem je to trochu složitější ;-)
30.10.2019
Posunuli jsme se o další tři měsíce kupředu a já tu mám další napůl lítající příspěvek. Už 4 z 5 za poslední rok a půl... jenže co naplat, i po roce a půl mě pořád baví lítat a i to focení
a natáčení videa se snad trochu zlepšuje. Tentokrát to ale nebude jen o lítání, ale taky o Orlíku, přesně Orlické přehradě, kam už několik let úspěšně jezdíme jako doplněk k moři, letos dokonce
jako k náhradě moře. Je to trochu smutný, ale zároveň hezký. A letos je to hlavně naprosto pochopitelný. Ale o tom dál...
19.8.2018
Je tomu už přes pět měsíců, co jsme na Jarově poprvé uvítali nové spolubydlící. Po něšťastný smrti Žolíka koncem května je náš byt po 4 letních měsících opět
trochu zabordelenější, veselejší a plnej kočičích chlupů ze dvou koťat pojmenovaných trochu neobvykle - Pastelka (jako pastelka na kreslení) a Kuželka (podle
kuželek z bowlingu). Od října už sice pořádně povyrostly, bordel ale dělají pořád stejnej...
11.3.2017
Měsíc se s měsícem sešel a je tu zase novej rok, opět čas na rekapitulaci... co se stihlo, nestihlo, zvládlo, nezvládlo a změnilo. Asi nemá cenu komentovat četnost mých příspěvků za posledních 12 měsíců,
bylo by to takový sebemrskačství. Nicméééně, co se na první pohled jeví jako nudnej a šedivej rok je v podstatě pouze lenost přispívat a psát do tohohle veřejnýho deníčku. Ve skutečnosti to zas taková nuda nebyla.
Tedy, byla i nebyla. Po dvou až třech letech můžu konečně s potěšením říct, že rok 2016 opravdu nebyl nijak přelomovej a zas tak moc se toho nezměnilo. Nebylo to ale ani nijak negativní. Nejpřesnější
by bylo asi označení "klidný růst" či "pomalu ale jistě ke spokojenému stáří" =)
11.2.2017
Jak už jsem psal před měsícem, v letošním roce je jedním z mých cílů naučit se pořádně hrát bowling a kdoví, třeba až budu házet trochu líp, se i
přihlásit do amatérské bowlingové ligy a poměřit se s ostatními. První krok k tomuhle cíli se uskutečnil už v prosinci 2015 koupí bowlingové koule.
Dalším důležitým krokem bylo sehnání trenéra... a další kroky následují...
19.2.2016
Letošní léto bylo extra suchý, extra žhavý a z mýho pohledu taky zbytečně dlouhý. Celkově musím říct, že nemám rád vedra – mnohem radši se balím do kabátů, šál a čepic – a letos
to teda bylo opravdu echt. No a jelikož tohle léto navíc ani nemám dovolenou, bylo potřeba udělat si radost jinak – ideálně víkendovejma výletama. Na jeden takovej jsme se vypravili
předposlední víkend v srpnu a bylo to docela fajn.
12.9.2015
Hlavní důvod, proč jsem začal koncem března běhat, proč jsem si založil běžeckej deník a proč jsem poměrně razantně změnil svoje, nejen sportovní, návyky, se konečně uskutečnil. O víkendu
jsem si s kolegy a přátely zaběhl štafetovej "ultramaraton" (jak to někteří odborníci nazývají) Vltava Run 2015. Během necelých dvou dnů jsme společnými silami uběhli 360 kilometrů od samotného
pramene Vltavy na Šumavě až do Bráníka v Praze. Všichni jsme to přežili ve zdraví a i když jsme během těch dvou dnů pořádně nadávali na všechny strany, skoro to vypadá, že za rok zase.
Asi i to je důvodem, že se po loňských 30 týmech letos přihlásilo šílených cca 170 týmů. Částečně je to asi návykový, částečně ale člověk přecejen touží po posunování svých limitů a zkoušení,
co všechno ještě zvládne. Já za sebe můžu říct, že jsme zvládnul všechno, co jsem si předsevzal. Takže celkově vzato parádní zážitek.
19.5.2015
Když tak koukám na svůj předešlej příspěvek, celkem se stydím, že jsem už 5 měsíců nenapsal ani čárku. Přitom se v mým životě objevilo poměrně
hodně novinek. Dostal jsem svůj prozatím nejdražší a nejlepší - a taky dlouho očekávaný - objektiv Canon 24-105, dodělal jsem úspěšně
i 4. semestr magistra (nicméně stále ne poslední), byl jsem v Chorvatsku, byl jsem v Turecku a hlavně jsem dostal poprvý v životě pořádnou
práci (v Nissanu)... především díky té v poslední novince pak posledních 3,5 měsíců skoro nic nestíhám. O tom všem ale někdy později.
Tentokrát jsem si řekl, že napíšu o, pro mě, trochu nezvyklým tématu. Počítačových hrách. Kdo mě zná, asi se chytá za hlavu, co mě to
napadlo... já, kterej jsem za život hrál snad jen 10 her a hned srovnávat 3 z nich. Vybral jsem si Gothic 3, Skyrim a Dragon Age,
který jsem dohrál teprve nedávno...
14.9.2014
Je tomu už téměř pět měsíců, co jsem sem přidal poslední článek. Během června, července, srpna a září jsem toho samozřejmě zažil
hodně, ale abych o tom musel referovat i tady... to asi úplně ne. Teď, když už škola zase začala jsem si ale říkal, že by to zase
něco sepsat chtělo. No a co se začátkem semestru hodí víc než právě školní věci. Moji zálibu v marketingu asi není potřeba nijak dlouze
představovat a vysvětlovat (stačí si přečíst některý mý starší články). Tento semestr to má ale konečně reálný obrysy. Díky vedlejší
specializaci na Podnikohospodářský fakultě VŠE se moje šance na budoucí směřování k marketingu rapidně zvyšují... a tak můžu čím dál
víc doufat, že marketing nebudu mít jen ve škole, ale taky v životě.
12.10.2013
Důvodů pro tenhle celodenní výlet byla spousta. Ještě nikdy jsem nebyl na delší dobu ve Švýcarsku
(vždycky jsme jen projížděli), o Ženevě jsem slyšel spoustu zajímavých doporučení, v Miláně už
je opravdu turistická nuda a v neposlední řadě jsem slavnej ženevskej autosalon vždycky chtěl vidět,
ale z Čech to pro mě bylo zbytečně daleko. Takhle jsme si vzdálenost zkrátili sice jen o cca 500km
(zbylo nám jich ještě cca 400), nicméně i tak se z celodenní jízdy stalo jen několik dopoledních
hodin v autě. A zážitek to byl skutečně unikátní. Jen je mi doteď líto, že jsme pak nestihli
omrknout samotný město... tak holt zase příště.
20.3.2013
Jedna kamarádka mi krátce po příjezdu do Milána během řeči (čti: chatu na Facebooku) navrhla,
ať sepíšu nějakýho stručnýho průvodce Milánem pro ty, kteří o něm nevědí nic a chtěli by ho
sfouknout bez zbytečných zastávek. Docela jsem se tehdy zasmál, trochu jsem se tou myšlenkou
ale přecejen inspiroval. Říkat, že tohle město po 10 dnech znám by bylo hodně sebevědomý,
přesto jsem se pokusil obejít to nejdůležitější a největší v Miláně, trochu to nafotit a
přidat k tomu svůj, jako vždy duchaplný, komentář. Jelikož dějepis nikdy nepatřil k mým
silným stránkám, letopočty výjimečně vynechám... na druhou stranu rád přidám
některý zajímavosti, který nám prozradila naše italská průvodkyně během tůry po městě.
9.2.2013
Leden už se pomalu blíží ke konci a za mnou je první zkouškový období magisterskýho studia. Tedy alespoň prozatím... pět zkoušek hotových z
čehož jeden takovej menší očistec a z dvou pořád chyběj výsledky. Nicméně napsáno jest a pokud se něco nepovedlo... hmm... smůla. Zejtra mizim
na víkend chlastati a pak frrrrrrr do Itálie. Ani nevím, jestli jsem se tady o tom někdy zmiňoval, ale ve středu frčím na pět měsíců na
Erasmus do Milána. Prestižní soukromá ekonomická univerzita Luigi Bocconi, AC Milan, Duomo, La Scala, Vittorio Emanuelle, druhý největší
město Itálie už čeká... pro tyto stránky to znamená především příval italsky laděných fotek, ale určitě taky spoustu nových sepsaných zážitků.
24.1.2013
Pokud jde o spojení focení a krásných holek, není nic lepšího než bejt fotograf na soutěži Miss. Na naší škole se letos soutěž Miss
VŠE konala stejně jako loni a já stejně jako loni měl tu čest zúčastnit se jak castingu, tak finále. Oproti loňsku jsem ale přecejen
někde trochu jinde, takže se s vámi místo castingu podělím rovnou o finále. Vlastně ani nechápu, proč jsem se loni fotkama z finále
nepochlubil... možná za moc nestály, možná jen nebyl čas. Každopádně letos proběhlo oproti loňsku hned několik změn - a to nejen co
se týče mé techniky - takže jsem s fotkama velmi spokojen. Navíc jsem zase nabral několik zkušeností, který mi pomůžou do budoucna
a kouknul se na desítky krásných holek. Co víc si fotograf může přát...
25.11.2012
Kdysi mi jedna astroložka, matčina dobrá kamarádka, říkala, že jsem zemský znamení a že bych měl dělat něco praktickýho, něco s hmatatelným
výstupem. Naznačovala tím tenkrát jakou bych si měl vybrat vejšku - měl jsem jít na architekturu. Když jsem dal nakonec přednost ekonomii
před architekturou, musel jsem si najít něco praktickýho ve svým volným čase. Přechodem na vejšku sem se navíc po deseti letech vyprdnul
i na keramiku, takže ten absťák po něčem hmatatelným byl fakt velkej. Netrvalo tedy dlouho a našel jsem si novej ulítlej koníček... šití. Jakkoliv
to zní zženštile a komicky, když (si) člověk něco ušije a pak mu to někdo pochválí, je to skvělej pocit. Pocit dobře odvedený práce.
27.8.2012
Po předlouhým čekání a nekonečných přípravách především ze strany projektu VŠE na Majáles jsme se konečně dočkali. Největší studentský hudební
festival v České republice v pátek, 4.května propukl ve vší svý mohutnosti. Jsem si jistej, že letošní Majáles byl speciální pro plno lidí, pro
mě byl ale speciální na druhou. Barvy VŠE jsem hájil stejně jako loni, letos ale přecejen o něco víc. Kromě toho, že jsem se během dubna
zúčastníl několika akcí v rámci projektu VŠE na Majáles (stavba májky, souboje králů, představení krále VŠE...), jsem hlavně pro VŠE na Majáles
na samotným festivalu fotil. S trochou nadsázky se dá říct, že jsem nedělal nic jinýho než fotil... bohužel, nejspíš nedostatkem zkušeností, jsem
nestihl prakticky nic jinýho po celej dlouhej den.
6.5.2012
Byl jsem včera na svým druhým fotografickým kurzu a po skvělých zkušenostech z minula jsem si opět vybral Lukáše Konvičku, zkušeného svatebního
fotografa a provozovatele webu Fotorádce.cz. Stejně jako všechny jeho kurzy v Praze, i tento probíhal kousel od Anděla v ateliéru Photon
Europe a v blízkým parčíku. Jelikož už jsem se zrcadlovkou začínal minule, tentokrát jsem pro změnu začínal s externím bleskem. Od vánoc vlastním
blesk Canon Speedlite 430 EX II a vzhledem k tomu, že si s ním ještě pořád nejsem úplně jistej, bylo na čase se to pořádně naučit a především osmělit..
26.3.2012
Jsem na škole téměř tři roky, v Economixu téměř půl roku a přesto až dneska jsem zašel na svoje první Ekofórum. Tentokrát přišel velice
zajímavý host, primátor hlavního města Prahy, Bohuslav Svoboda. Mluvil o plánech do budoucna, o největších investicích, podivné magistrále
nebo třeba o lince metra D, která je prej úplně na hlavu. Na akci přišlo sice jen něco mezi 150 a 200 studenty, ale zato jsme tam byli asi
čtyři fotografové a celý to snímaly tři kamery. Super akcička...
6.3.2012
Je teprve konec ledna, tedy přesně půl roku od tý doby, co jsem si poprvý v životě pořádil digitální zrcadlovku, a v mojí sbírce
fototechniky se objevil první skutečně kvalitní objektiv a čtvrtý objektiv celkově. Šílený je, že samotnej objektiv stál víc než zbylý
tři dohromady nebo například víc než samotný tělo fotoaparátu. Jsem sice lehčí o 10 739 korun, ale spokojenější o minimálně 20 tisíc.
26.1.2012
Jak jsem napsal už v minulým příspěvku, přidal jsem se v 5. semestru svýho studia na VŠE poprvé v životě ke studentskýmu sdružení. Tím sdružením je
Klub mladých manažerů (a zrovna dneska mi přišla klubová kartička k ČMA, který je KMM součástí). No a abych nebyl členem jen na papíře,
zůčastnil jsem se dalšího setkání. Bohužel, i když nakonec naštěstí, na toto setkání nikdo z Economixu nechtěl a tak na mě padlo nejen
focení ale i psaní článku. Můj první a jedinej článek v Economixu byl z hodně volnočasový akce, takže jsem se něčeho serióznějšího
docela bál. Nakonec jsem to zvládl a dokonce dostal pochvalu.
17.11.2011
Během posledního týdne se toho stalo poměrně dost. Z fotografickýho hlediska však jen dvě věci. Jedna menší, jedna větší...
ve středu jsmě měli na VŠE promítání filmu Miloše Formana Dobře placená procházka. Původně to mělo být i s Formanem (v tom případě
bych to sem asi dal), ovšem ze zdravotních důvodů jsme se nakonec museli obejít bez něj. Druhou akcí byla v nadpise již zmíněná
konference Forum 2000. A to už stojí za zmínku... Nebudu vám tady vysvětlovat co to Forum 2000 je a co se na konferencích probírá.
Podotknu jen, že je to hodně přestižní akce a jejím zakladatelem je Václav Havel. Pro více informací -
www.forum2000.cz.
10.10.2011