3.6.2012

Makrofotografie hmyzu (a rostlin), opravdu výjimečnej kurz

Přestože mě poslední dny trápí především učení na státnice, dopřál jsem si o víkendu trochu volna a zůčastnil se fotografickýho kurzu, na kterej jsem přihlášenej už někdy od března. Kurz to byl víkendovej, od pátku do neděle, takže to bylo o trochu náročnější než dřív. Taky byl maličko problém v tom, že se kurz odehrával na Šumavě, téměř tři hodiny busem z Prahy. Nakonec jsme všechny překážky zdárně překonali a luxusně si zafotili...

Po dvou základních kurzech, kde jsem se potkával především se začátečníkama, kteří občas ani nevěděli, jak nastavit svou zrcadlovku z automatiky na manuální režim, jsem zkusil kurz pokročilejší a hodně specifickej. Jednalo se o kurz makrofotografie hmyzu (a rostlin) na šumavě. A proč že pořád píšu ty rostliny v závorkách? Já jsem se totiž přihlásil na kurz obecný přírodní makrofotografie s tím, že hmyz moc nemusím a jsem zvědavej hlavně na rostliny. Na místě, nebo spíš zpětně z certifikátu, jsem se až dozvěděl, že se jedná "pouze" o kurz makrofotografie HMYZU. Tahle změna mě naštěstí nijak negativně nepoznamenala... jen mi přišlo zajímavý, jak není nikdy nic jistý, dokud to člověk sám nevyzkouší a nezjistí na místě. Fotokurz byl tedy velmi podařený i přes trochu jiný zaměření.

   

Jako lektora jsme měli Pavla Krásenského (jeho web) a nemůžu na něj v podstatě říct jedinou větší kritiku. V hodnocení fotek je velice přísnej, což ale člověka nabudí a motivuje k lepším fotkám, jeho přístup k broukům je naprosto úžasnej, dokáže vyhledat a naaranžovat snad úplně všechno, co leze, a jeho znalosti jak fotografie, tak především brouků, fauny a flory obecně jsou naprosto neskutečný. Jediný, co mi nakonec trochu pokazilo dojem z makrofotografie jako takový jsou různý postupy, který se mi nezdaj tak úplně "fér".
Prvním menším zlem je slepování fotek. Člověk nafotí 10,20, 100 fotek s velmi malou hloubkou ostrosti a slepí v počítači jednotlivý ostrý vrstvy fotek k sobě. Vzniklý výtvor je dokonale ostrej od hlavy až k patě až je to neuvěřitelný. Problém je v tom, že to už vlastně není přirozená fotka. Co by tomu asi řekl takovej Robert Vano =) Dalším podivným postupem je samotný aranžování brouků, hlemýždů, housenek nebo žab. Doteď jsem žil v iluti, že když má někdo parádní fotku žáby v úrovni jejich očí, musel hodně dlouho čekat po pás ve smradlavý vodě. O víkendu jsem zjistil, že to vůbec není třeba. Zkušenej fotograf si žábu odchytne a postaví si jí tam, kam chce. Pak ji vyfotí a v lepším případě hodí nějak k vodě. Fotky jsou z toho opět luxusní, ale sám fotograf nejlíp ví, že to není tak úplně "pravá a přirozená" fotka. Nakonec postup nejhorší, focení mrtvejch exemplářů. Když člověk někde vidí detailní strukturu oka mouchy, říká si obvykle, že ten fotograf musí bejt fakt trpělivej frajer. Jenže realita je taková, že takovýhle fotky se obvykle dělaj na mrtvejch exemplářích much, mravenců, brouků a jiný havěti. Zkušenej člověk danýho živočicha jakousi chemií zabije a pak si ho naaranžuje a nasvítí jak se mu zachce. Nikdo nezkušenej pak nepozná, že vlastně fotí už několik let starou vosu. A to mi příjde už jako fakt eklhaft.
Naopak některý postupy jsou víc než super. Například táhnout sebou klasický bílý čtvrtky, který při položení pod kytku udělaj odrazem slunečních paprsků perfektní osvětlení i zespoda. Dalším super koumátkem jsou různý držáky listů... listů, na kterých jsou brouci. Člověk se pak nemusí plazit po čtyřech a rejt bradou o zem, ale v klidu si toho brouka nafotí a zase ho vrátí zpátky do trávy. Posledním vylepšovákem je tahat s sebou fotografickej deštník. Ten se dá kdykoliv zapíchnout do země a odstínit si tak buď příliš ostrý světlo nebo moc silnej vítr, kterej je nepřítelem všech makrofotografů. Deštník se dá navíc kdykoliv zapíchnout do země, takže ani se stabilitou nejsou žádný problémy. Prostě paráda...

             

Celkově jsem si z toho vzal hodně ponaučení a v mnoha věcech jsem nepříjemně vystřízlivěl. Teď už vím, že detail broučího oka se nedá udělat jen tak na louce a že když chceš člověk krásnou fotku žáby, musí si ji buĎ chytnout a položit někam výše nebo počítat s tím, že bude mít fotku sice hezkou, ale z klasickýho nadhledu. V mým případě tak bude i nadále nejlákavější chytat objektivem motýli, nasvěcovat si zespoda různý květiny a v případě poledního focení si stínit fotografickým deštníkem. A budu spokojenej.

             

Fotky se z tohohle kurzu celkem povedly a díky tomu jsem si taky trochu zvedl osobní laťku. Teď když v budoucnu uvidím nějakou svoji makrofotografii, nebudu spokojenej s ničím horším než jsem nafotil právě tenhle víkend. Pavel Krásenský na sebe má obrovský nároky a přísný měřítka... já mít takový, tak na web nedám nikdy nic =D Naštěstí já se ještě pořád můžu vymlouvat na teprve začínající kariéri amatérskýho fotografa a nejlevnější fototechniku (na kurzu se objevovaly hlavně těla 5D Mk II, sem tam nějakej Nikon a jedna 550D - z obejktivů pak lidi měli makro-stovky jako já nebo Lkový makro-stovky nebo dokonce Lkový stoosmdesátky).