14.3.2012

Ples, tiskovka, přednáška... krůček po krůčku k lepším fotografiím

Troufám si říct, že od loňskýho srpna, kdy jsem si koupil svoji zrcadlovku, jsem ušel už poměrně slušnej kus cesty k tomu mít kvalitní a zajímavý fotky. Vzhledem k mý "práci" v Economixu se navíc dá říct, že se ve fotografii zlepšuju doslova každým dnem. Jde sice zatím jenom o čistě pragmatickou novinářskou fotografii, ale kdoví, třeba budu jednou natolik dobrej, že budu moct na zakázku fotit i tak důležitý věci jako jsou svatby. Prozatím si to trénuju na plese, tiskovkách a přednáškách.

Každá akce, na kterou jdu fotit je v podstatě další trénink a další nový zkušenosti. Dělám to pro Economix už víc jak půl roku a pokaždý si z toho něco vezmu. Poslední týden byl ale přecejen něčím jinej. Nevím jestli to bylo tím, že se jednalo o akce větších rozměrů nebo tím, že na fotkách tentokrát záleželo mnohem víc jak dřív, ale během těch poslední 7 dní a 3 akcí jsem zase o něco víc fotograficky povyrostl.

Když vynechám úterní Ekofórum, o kterým jsem tady už psal. Fotil jsem za poslední týden tři akce. Ve středu to byl ples a afterpárty našeho bývalýho gymnázia, v pondělí to byla tisková konference/versnisáž k výstavě mince Double Eagle a dneska, další středu, to byla přednáška Tomáše Sedláčka. Takže postupně...

První na seznamu byl ples našeho starýho gymplu. Vzhledem k tomu, že tanec je jednou z mála činností, kterou nějak extra nevyhledávám, vycítil jsem letošní ples jako skvělou příležitost vyzkoušet si focení na skutečně velký akci. Domluvil jsem se navíc s Katkou, letošní maturantkou a poslední osobou, kterou ještě na gymplu znám, že jí budu s foťákem pronásledovat a pokusím se pro ní vytvořit sérii fotek, kterou bude moct ukazovat svým dětem. Úkol to nebyl zrovna nejjednodušší.

Jak už je u mých akcí zvykem, osvětlení v Lucerně stálo za pendrek a tak jsem musel kromě objektivů po dlouhý době nažhavit i blesk. Bohužel to dopadlo až tak špatně, že fotky bez blesku jsou podstatně horší, ne-li rovnou na vyhození. Během večera jsem ale řešil i další problémy než jen světlo. To třeba když jsem zjistil, že přes celou Lucernu (byť jen tu kratší vzdálenost) nedokážu udělat ostrý a dostatečně světlý fotky ikdybych se rozkrájel. Můj teleobjektiv 55-250 i se stabilizací na největší vysunutí vyžadoval alespoň tu 1/200 vteřiny. Ve spojení se světelností f/5,6 bylo řešení jediný... vyšponovat ISO. A to, jak určitě všichni víme, je začátek konce kvalitních fotek (kor když vezmem v potaz kvalitu objektivu a koneckoncu i těla 1100D). Navíc, aby toho nebylo málo, pořád mi někdo lezl do záběru a jak se situace neustále měnila a já potřeboval tu krátký ohnisko, tu dlouhý ohnisko, vyloženě jsem si vzpomněl na výrok, kterej jsem zahlídnul u jednoho fotografa: "...a samozřejmě mne moc nebavilo neustálé otevírání fotobatohu a žonglování s objektivy" (odkaz na něj). Nicméně úkol jsem nakonec splnil a alespoň podle liků na FB, odezvy blízkých a spokojenosti Katky soudím, že to zas takovej průser nebyl.

               

Další zajímavou akcí, kde jsem byl v roli fotografa i redaktora (to se mi bohužel stává docela často, když už někam jdu psát, tak si to musím rovnou i nafotit a naopak), byla tiskovka/vernisáž k výstavě nejdražší mince světa, americké Double Eagle z roku 1933. Noviny toho byly celkem plný a článek je samozřejmě i na Economixu ( Economix, iDnes).
Z obsahovýho hlediska mi to moc neříkalo. Numismatici by asi chrochtali blahem, ale mně ta mince za 7,59 miliónů dolarů připadala jako obyčejnej kousek zlata v pěkně tlustý vitríně. Zajímavý to ale každopádně bylo a vzhledem k tomu, že jsem v pondělí stejně neměl nic chytřejšího na programu, rozhodl jsem se tam zajít. Tady jsem samozřejmě, jako správnej fotograf na správný tiskovce, bleskal hlava nehlava. Bohužel o nějakým kreativním uměleckým focení se tady moc mluvit nedá. Hlavní bylo, aby byly zachyceny všechny důležité osoby, mince ze všech stran a především tedy ten akt jejího odhalení. Co jsem si ale z týhle akce vzal novýho byl přístup profesionálních fotografů k jejich práci. Na place jsem byl společně s dalšíma cca 5 nebo 6 fotografama, přesto jsem byl asi jedinej, kdo si doslova nelehnul pod stůl a nebleskal těm lidem z metru do očí. Překvapilo mě s jakou drzostí jsou schopni vlézt člověku až před nos, aby měli detailní fotku a s jakou zuřivostí fotili akt odhalení. Jestli já jsem udělal z týhle akce 70 fotek, oni jich udělali určitě každej tak 300. Je to ale v každým případě dobrá zkušenost... člověk nemusí bejt neuctivej, ale bejt až příliš ustrašenej se taky nevyplácí.

               

Poslední akcí, kterou dneska zmínim je přednáška, jakých je na VŠE každej semestr několik desítek a který už mám nafocený zepředu, zezadu. Tentokrát bylo focení spíš druhotným produktem k zajímavým informacím. Na VŠE přišel na pozvání studentské skupiny GUG známý ekonom a bývalý člen NERVu Tomáš Sedláček.
Místo krize ale mluvil o evoluci člověka jakožto uživatele a tvůrce elektroniky. Když pominu vtipný a energický mluvení Tomáše Sedláčka, na akci mě zaujala především jedna věc. Hned zezačátku se představil a zeptal se publika, jestli by tu přednášku nechtěli spíš v angličtině. Že to tak na jejich fakultě funguje. Když si byť jen jeden student řekne o angličtinu, probíhá celá přednáška v angličtině. No a vzhledem k tomu, že se na dnešní přednášce k angličtině hlásilo asi 5 lidí, Čech přednášel českýmu publiku v angličtině. Po hodině angličtiny v obchodě a podnikání a intenzivní přípravy ke zkoušce BEC Higher jsem tak měl ještě třetí záležitost kompletně v angličtině... jak osvěžující. Z fotografickýho hlediska si však musím na úplnej závěr ještě jednou postěžovat. Místnost NB D byla pro změnu zase jednou neprosto příšerně osvětlená (ikdyž to asi byl její maximum) a tak mi nezbylo nic jinýho než zvednou ISO na 1600 a doufat, že ty fotky nedopadnou uplně katastrofálně. Těžký to život fotografa...