4.2.2023

Dorty, zvláštní sladký koníček

Od posledního příspěvku uplynulo už víc jak 7 měsíců a tak jsem si řekl, že sem něco písnu. Letos jsem se dokonce i vyprdnul na shrnutí uplynulýho roku. Asi je to věkem, leností nebo relativně stabilním životem, který teď žijeme. Stejná práce, stejný bydlení, stejnej počet dětí... prostě nic převratnýho. Jooo, mám novou koloběžku, ale jelikož je zrovna na reklamaci, tak o ní napíšu až pozdějc. Ale je to žihadlo jak sviňa ;-) No a tak mě napadlo zaznamenat si do rohohle deníčku jeden zvláštní koníček - pečení dortů. Je to jeden z mála "koníčků", pokud se to tak dá nazvat, kterej máme s Terkou společnej a i když v tom asi nejsme nějak extra dobrý ani originální, překvapivě nás to baví a hledáme si celkem často záminku kdy zase nějakej upéct. Takže to asi koníček bude...

Abych byl upřímnej, vlastně ani nevím jak a kdy to začalo. V minulosti jsem se považoval za kuchaře amatéra zaměřenýho hlavně na italskou kuchyni. Všechny možný těstoviny, lasagne, pizza, to mi vždycky šlo nejlíp. Nejaká vyšší italská kuchyň mě sice minula, ale ono to v každodenním životě a s obyč ingrediencema stejně není nic co bych postrádal. Kromě toho jsem ale spíš takovej ten chlap, kterej toho moc nenavaří. Základní věci jako šunkofleky, palačinky nebo masa (tedy včetně burgerů, čevapčičů apod) umím z hlavy, ale jinak vždycky radši následuju pokyny v kuchařce - ať už na netu nebo z naší "rodinný kuchařky", kde jsou třeba parádní ovocný tvarohový knedlíky. Suma sumarum, nejsem nějakej váčnivej kuchař ani cukrář. Moje maximum jsou muffiny nebo bábovka. O to překvapivější je tenhle relativně novej koníček pečení dortů.

Pokud teda zašátřám v paměti trochu líp, úplně první pořádnej dort, kterej jsme s Terkou udělali byl jejímu bráchovi k narozenínám pár let zpátky. Zapamatovali jsme si ho hlavně proto, že měl tvar traktoru. Teda, ne že by to byl nějakej 3D traktor s promakanejma detailama. To je trochu jiná liga. Nám ke štěstí stačilo, že jsme upekli kulatej korpus a pak ho vykrojili do tvaru traktoru podle šablony. Pravděpoedobně jsme ho proložili nějakým krémem, to už si dneska nepamatuju, ale natuty jsme si vyhráli s finišem. Koupili jsme si bílej fondán a nějaký barviva. Červená byla jednoduchá, bílá samozřejmě taky, ale zasekli jsme se na penumatikách. Černou barvu jsme tenkrát nesehnali a tak nás napadlo prostě smíchat dohromady všechny barvy, co jsme zrovna měli po ruce, což byla asi červená, zelená a modrá. Možná i žlutá. Výsledná barva se opravdu hodně podobala černý, takže jsme byli s vizuální stránkou spokojený. A traktor se nám v rámci našich amatérských poměrů fakt povedl. Hlavně ale překvapila ta myšlenka, protože nikdo jinej si na nic podobnýho v našem okolí netroufnul, nebo ho to jednoduše nenapadlo. Když se vráýtim k těm pneumatikám, dospěli jsme tehdy k důlkežitýmu poučení - míchání barviv fakt není dobrej nápad. A už vůbec ne jejich předávkovávání. Ta část se skoro nedala jíst jak to bylo hnusně umělohmotný a silný. Prostě jak pneumatika =)

Od doby našeho traktorovýho ponaučení už uběhlo spoustu let a pravděpodobně jsme nějaký ty dorty dělali i v tomhle mezičase. Na co si ale pamatuju... a k čemu mám pár fotek jsou čtyři dorty z posledních několika měsíců, let.A poslední jsme shodou okolností odevzdali dneska =)

Tuším, že prvnímu dortu, kterej zmínim se říká rainbow cake. Podle názvu asi není těžký odhadnout, že se jedná o dort, kterej je hodně barevnej - konkrétně v barvách duhy. A z mýho pohledu je na něm nejzajímavější, že to není jen nějakej pel mel barev, ale skutečně člověk musí upéct 6 korpusů, každej s jinou barvou. Když se člověk koukne na internet, vyjede na něj spousta luxusně vypadajících, totálně rovných podle pravítka a samozřejmě perfektně nakrojenejch barevnejch dortů. Něco z toho bude asi fake a dodělávaný food stylistou, něco bude asi reálný, ale v kontrolovaných podmínkách a za =učelem následnýho focení. Ten náš vypadal o poznání hůř, ale i tak sklidil úspěch. Největší nervy byly jako obvykle s korpusem. Člověk je rád, když se mu povede jeden, kterej se pořádně propeče, ale ne moc a zároveň se totálně nepropadne nebo nenafoukne. Tady jsme měli nervy hned šestkrát. Důležitý ponaučení, který jsem si z toho vzal... vždycky je potřeba si nechat docela dost krému na zakrytí nerovností po stranách dortu. Tady nám to úplně nevyšlo a tak to z venku vypadalo trochu jako halda barevnejch palačinek, který jsou jen lehce máznutý krémem. Chuťově to byla celkem klasika s mascarpone/smetana krémem. A jako všechny naše dorty to asi byl bezlepkovej, pravděpodobně mandlově laděnej korpus.

Další dort byl úplně první "na zakázku", tedy rozumějte, mimo rodinu, pro někoho, kdo mě o něj poprosil na svoji oslavu. Samozřejmě bezúplatně, resp místo kupování dárku =) Ten někdo byl náš super kamarád Karel, kterej pořádal dřevorubeckou párty. Ptal jsem se ho jakej by ten dort chtěl a on celkem bez váhání odpověděl, že čokoládovej, hodně čokoládovej a třeba s višněma. Jo a kdyby se to povedlo, tak třeba nějak s tou dřevařskou tématikou. Ale to že prej není nutnost. Nevím jestli to někde googlil nebo o tom věděl, ale k mým překvapení je to celkem typickej dort, na kterej je na netu milion receptů. Tak jsem jeden vybral a pustil se do něj. Naštěstí to mohlo bejt s lepkem, nevím jestli by se mi tohle povedlo bez lepku. Aby to mělo grády, zvětšil jsem všechny dávky na rozumný maximum, takže jsem nakonec spotřeboval asi půl kila hořký čokolády, snad litr smetany, 700 g višní a hodně, hodně fondánu. Asi poprvý v životě jsem zvlášť míchal žloutky a zvlášť bílky a měl v jednu chvíli asi 5 rozpracovanejch misek. Dokonce jsem si i musel naplánovat jednotlivý kroky, takže jsem to dělal dva večery a jedno odpoledne - asi na hoďku, ale přece. Zajímavostí bylo, že jsem i sehnal silikonovou formu na kůru stromu. Šílený, že se něco takovýhgo vyrábí... a doufám, že to ještě alespoň někdy použiju. Ale myslím, že to ten dort povýšilo o úroveň vejš. Takže kromě toho, že to byl super těžkej a super hořkej tmavej dort, tak jsem si vyhrál i s fondánem. Udělal z dortu v podstatě špalek nebo řekněme pařez s celkem realistickou kůrou všude okolo, letokruhama nahoře a sekerou položenou na něm. Původně jsem tu sekeru chtěl mít zaseknutou s topúůrkem ve vzduchu, ale to už byly trochu vělký oči. Takže jsem se smířil s ležící sekyrkou =) Podle reakcí měl dort úspěch a to hlavně u oslavence, takže asi dobrá práce ;-) Poučení... fondán se dá koupit mnohem mnohem levnějc ve specializovaným obchodě, namísto supermarketu. A specializovaný bariva jsou úplně jiná liga než nějaký blbosti zase ze supermarketu. Jedna kapka obarví neskutečný množství fondánu. Jo a moc fondánu taky není úplně ideál.

Třetí dort byl oproti tomu pařezu celkem pohodička. Jednalo se o klasickej bezlepkovej mandlovej korpus a krém na bázi mascarpone / lučina / smetana. Byl dělanej pro Terku a Míšu (naší tehdy dvouletou neteř) a s Terkou jsme se tedy domluvili, že ji zkusím překvapit zrcadlovým povrhem - tzv. mirror glaze. Na různejch webech to vypadalo fakt jednoduše, prostě uděláš nějakej ten přeliv na bázi želatiny a poleješ tím pořádně dort. Neobvyklý na tom bylo, že jsem to nedělal doma v Praze, ale na chatě a taky mi do toho kdekdo kecal =) Nejpodivnější byl moment, kdy jsem dort dodělal a pak ho měl na pár hodin strčit do mrazáku. Ne do lednice, do mrazáku. Prej aby byl totálně tuhej a ten přeliv na něm doslova zatuhnul během polejvání. Jako teorie dobrá a ten přeliv tak nějak i vyšel, ale už zapomněli říct, že když je dort hluboce zamrazenej, tak trváý strašně dlouho ho zase odmrazit =) Myslím, že jsme ho po dokončení nechali poslední 3 hoďky v lednici, aby zase odmrznul, ale zase aby se neroztekl. No... hlavně ty borůvky blíž ke středu byly spíš taková zmražený lízátka. Ale osazenstvo to bralo s humorem, takže nakonec všechno dobrý. Holt zase nová zkušenost. První ponaučení je asi logický, dát si pozor na zmraženej střed a dát dortu před podáváním aspoň 5 hodin mimo mrazák. Další ponaučení - když už mirror glaze, asi by to chtělo nějakou výraznou a hlavně jednolitou barvu. Tady jsem zkoušel jakousi fialovou stříknutou s růžovou, jakože aby to mělo nějaký mramorování. Blbost, jednolitá, výrazná barva je lepší. A žádný dolejvání a využívání posledních zbytků. Prostě se to musí jednou přelejt a čau.

No a pak je tu ten poslední, čtvrtej, kterej jsme poslali do světa zrovna dneska. Svagr, brácha Terky, dělal pro svoji ženou tajnou oslavu. Bylo to celý nějaký překombinovaný, aby o ničem nevěděla, takže ji tuším Terka nakonec vylákala na oběd na Láedví pod záminkou že se skoro rozvádíme a ona se ji chce svěřit. No pevně doufám, že ji to nakonec vysvětlila že to bylo jen kvůli utajení a nikdo se tady nejen nerozvádí ale ani nehádá =) No a jelikož Terka měla jednu z hlavních rolí a já úplně nemusím ani laser game, ani tancování, což byla většina programu na dnešek, tak jsem se ujal našich zlatých dětiček a připisuju si do zásoby nějaký plusový bodíky, který snad časem vykasíruju =) Niceméně... to nám nijak nezabránilo, abychom Lucce udělali dorta. Jelikož je taky bezlepková, údajně nebylo možný sehnat nějakej rozumnej dort odjinud. Volba padla na standardní mandlovej korpus, tentokrát kakaově zbarvenej, a mascarpone/smetana krém. O korpuse se postarala Terka a toho krému jsme udělali tentokrát fakt hodně, padl na něj krásnej litřík smetany. Ale je to dobře, protože přes ten bílej krém už prakticky žádný maskování nepřišlo, takže jsem si dal hodně záležet aby to bylo co nejrovnější a na to jen lehký potření stěn fakt nestačí. Nejzajímavější část tohohle dortu bylo vlastně finální zdobení. V Tescu jsem den předtím koupil makronky, Terka večer upekla růžový pusinky a k tomu jsme přidali ještě kopec jahod. Něco dovnitř, ale něco i na venek. Trochu blbý takhle v únoru, ale tak jednou se to dá. No a tyhle všechny serepetičky byly doplněný o čokoládovou polevu, která to měla nejen podržet, ale hlavně efektně stejkat po stranách. Asi se nebude nikdo divit, když řeknu, že první poleva byla nepoužitelná, protože jsem já blbec použil mléčnou čokoládu. A to prostě se smetanou neztuhlo. Hořká kuvertura, kterou máme překvapivě z naší lokální Normy posloužila naprosto luxusně a nakonec se to podle mě i celkem povedlo. Jen škoda, že je to asi první dort, kterej jsem udělal ale neochutnal. No a ponaučení tady? Ani nevim. Jediný, co se nám vyloženě nepovedlo je to, že se dort kvůli svý vejšce (a makronkám na vejšku) nevešel do přepravního boxu =)

Takže tak. Je to celkem hezkej koníček, nic extra náročnýho, nic extra drahýho a ještě to vykouzlí spoustu úsměvů našeho okolí. Během posledních měsíců jsme si samozřejmě pořídili otočnej tác, protože bez něj je prostě to finální zarovnávání šílenej vopruz. Taky jsme si pořídili nerezovou stěrku, kterou to celý hravě zahladíme. A máme taky velkej přepravní box, nebo prostě takovou tu kulatou věc s vysokým poklopem. Ale to je asi všechno. Takže jak říkám, docela levná radost. Další co nás čeká je určitě dort pro Áďu pravděpodobně s tématikou batmana a pak asi něco pro mě, něco pro Terku a tak dál. A vlastně mi to připomnělo, že pro děti děláme dorty už delší dobu ale tady mi to úplně uniklo. Asi že to dělala spíš Terka než já a já k tomu byl přizvanej na takovej ten last touch nebo kompletaci. Ale tak proč ne, pár fotek jsem našel, tak je sem taky přihodím.

EDIT 14.3.2023 - Tak jsme Áďovi opravdu udělali Batmana ;-) a bylo to celkem fajn. Dva kakaový korpusy rozdělený na 4 části, trochu odlehčenej tvarohovej krém, banány doprostřed, černá zrcadlová poleva a z fondánu vyříznutej znak netopýra. Chutnalo a dokonce se i dalo přidat, protože to nebyla totální těžká váha. Jen toho korpusu bylo možná hodně. A to už je opravdu všechno ;-)