17.12.2011

Tak jsem díky Economixu nakoukl i do Evropského parlamentu

Po přibližně necelých dvou měsících v redakci Economixu a aktivním chození na všemožný setkání, přednášky a akce jsem od šéfredaktorky dostal nabídku na výjimečnou akci, cestu do Bruselu. Zanedlouho potom se mi navíc hodně povedl článek (tedy dle jejích slov - jeho znění si můžete přečíst jen o jeden příspěvek níž ;-) a tak jsem byl osloven i s další nabídkou, a to, abych do Bruselu jel už jako zástupce šéfredaktorky. Chvilku na rozmyšlenou jsem si samozřejmě vzal a dodneška tu "práci" (nejspíš) nedělám úplně na 100%, ale myslím, že mě to zase posunulo o kousek dál. Nejen v rámci jakýhosi "networkingu", ale taky třeba co se týče time managementu. Teď nejen že dělím svůj čas mezi školu a přítelkyni, ale chci do toho stíhat ještě focení, čtení knížek (o focení, na bakalářku...), práci pro economix, práci v subwayi, stránky, Vánoce, přátelé a mnoho dalšího. Když do toho všeho vleze taková hnusná nemoc jako byla tahle poslední, která mě odrovnala od úterka do pátku, trošku se moje plány hroutí. Ale zpátky k Bruselu.

Od 30.listopadu do 1.prosince jsem se tedy vyskytoval v Bruselu, konkrétně v Evropské čtvrti, kde jsou mimojiné umístěna sídla Evropské komise, Rady EU a samozřejmě i Evropského parlamentu. Na tuto studijní cestu bylo Informační kanceláří Evropského parlamentu v Praze pozváno přibližně 15 novinářů a studentů žurnalistiky, dá se tedy opravdu mluvit o výjimečný cestě. Dozvěděli jsme se něco základního o fungování parlamentu, něco základního o možnostech pro novináře, ukázali nám rozsáhlé zázemí parlamentu, diskutovali jsme s celým spektrem českých europoslanců a na závěr byli účastníky prvního prosincového plenárního zasedání Evropského parlamentu, kde se mimojiné rozhodovalo i o velice důležité věci, o přijetí Chorvatska do Evropské unie. Můžu tak s trochou nadsázky říct, že jsem byl přímým svědkem toho, jak Evropané, které parlament reprezentuje, přijali Chorvaty mezi sebe. Krásnej zážitek.

Co mě na celým výletu zaujalo nejvíc byl jednotnej názor tiskového ataše Informační kanceláře a naprostý většiny europoslanců na český média. Až na naprostý výjimky jako je třeb Eva Hrnčířová, na ně totiž víceméně kydaj hnůj anebo se o ně vůbec nezajímaj. (tady si drsnější názory psát můžu, tyhle stránky nikdo necenzuruje =). Z jejich reakce by člověk okamžitě vyvodil, že oni se staraj, že rozesílaj newslettery, že pořádaj tiskovky a různý setkání s občany v ČR a jen ty média na ně prděj a když už věnujou pozornost, tak špatným způsobem. Na jednu stranu je samozřejmě chápu, asi taky nemaj na práci jen sebeprezentování a bez nějaký spolupráce sami do médií nic neprotlačej, ale na druhou stranu stěžovat si, že se někdo ptá na jejich platy (když přitom každej ví jak jsou nehorázně vysoký), to už je taky trochu přecitlivělý. Každopádně názor si vytvořte sami. Za sebe můžu říct, že jsem se po shlédnutí parlamentu a pochopení jak to celý funguje, změnil. A to z mírnýho euroskeptika na neutrálně laděnýho Evropana. Celý článek na Economixu zní takto:

" Všechny pozvané zástupce médií zajímalo především novinářské zákulisí a přístup EP k novinářům, zejména pak přístup českých europoslanců k českým novinářům. Prakticky všichni dotázaní europoslanci, jako by byli domluveni, do jednoho odpovídali stejně: „Většina českých novinářů nemá skutečný zájem o dění v EP a často, když volají, a člověk má radost, že se s nimi bude moci podělit o nejnovější problematiku, kterou řeší, jediné, co je zajímá, je kolik vyděláváme, kolik vydělávají naši asistenti a kolikrát jsme letos hlasovali. Poté do českých médií vypustí informaci, že vyděláváme miliony a neděláme nic,“ znělo při prakticky každé diskusi.

Samozřejmě existují i výjimky, které europoslanci nezapomněli zmínit – například Eva Hrnčířová, zpravodajka České televize v Bruselu. Jinak je ale jejich názor poměrně jasný. Stejný přístup ovšem kromě poslanců vnímá i například tiskový atašé Informační kanceláře Jan Pátek. Ten navíc zdůrazňuje, že v Česku je kromě nezájmu na vině i celková protievropská nálada.

Přitom podmínky pro kvalitní komunikaci s médii jsou v EP vynikající. Redaktor může do Bruselu přijít sám a EP mu půjčí nejen štáb, studio, techniku, ale také techniky. Novinářům jsou kromě tohoto k dispozici i veškeré materiály ve všech 23 používaných jazycích zdarma a rozsáhlý pressroom vybavený tou nejrozmanitější technologií, která je zapotřebí, aby mohli komunikovat se svou redakcí, posílat jí příspěvky a informovat ji. Kromě tohoto zázemí přímo v Bruselu najdou novináři zázemí i v České republice. V Jungmannově ulici v Praze totiž sídlí takzvaný Evropský dům, který kromě provozu informační kanceláře pravidelně pořádá různá setkání, promítání či přednášky. Jeho zástupci navíc často navštěvují různé školy, aby informovali i mladé lidi, kteří se třeba o Evropskou unii tolik nezajímají.

Bohužel největším problémem v ČR není žádná technická nebo finanční bariéra, ale přístup lidí k evropským institucím. Ať už je to nedůvěra v něco, co je nám tak vzdálené, nebo působení prezidenta Václava Klause na myšlení obyčejných lidí. V ČR se najde jen málokdo, kdo by byl jednoznačně pro evropskou politiku. Jan Pátek v Bruselu mimo jiné zmínil i rozdíl mezi námi a Slovenskem či Estonskem. V těchto zemích totiž existuje poměrně silný politický konsenzus obhajující ono symbolické ANO Evropě, kdežto u nás, když se tak zamyslíme, neexistuje prakticky žádná politická strana, která by se otevřeně hlásila k Evropě. Na mysl mi tak přichází otázka, jak je vůbec možné, že jsme součástí Evropské unie, když ji tu vlastně nikdo „nefandí“. "