8.3.2018

Smrkovská panoramata

Už je tomu skoro třičtvrtě roku, co jsem sem přihodil poslední článek a upřímně řečeno se tomu ani nedivim. Od té doby, co jsem v nové práci - tedy od začátku dubna 2017, jsem se pořádně nezastavil. A pokud ano, obvykle jsme utíkali na dovolenou, na nějaký cestování, za sportem nebo na Smrkov. No a shodou okolností se mi během toho posledního roku nashromáždilo celkem dost fotografií ze Smrkova, dost na to abych je mohl vystavit a dávalo to alespoň malej smysl. Spojením mého skvělého koníčku "dronění" a oblíbeného místa odpočinku (alespoň toho psychického) vzniklo hned několik parádních fotek. Tady jsou...

Abyste pochopili situaci. Smrkov je taková malinkatá vesnička v nejsevernějším cípu Jihočeskýho kraje, cca 20km severozápadně od Tábora. Žije tam trvale asi tak 20 lidí, mají tam všeho všudy tak 15 baráků, jednu kapličku, jednu hospodu, je to by voko 1,5 hodiny autem z Prahy a hlavně tam má chatu rodina mé nastávající. Na Smrkově je nejlepší to, že v sobě snoubí dvě neuvěřitelný věci. Je zároveň úplně mimo jakoukoliv civilizaci, takže je tam úžasnej klid, a zároveň je tam díky usilovné práci rodiny naprostý vše co by normální Pražák mohl potřebovat, takže je tam naprostý pohodlí, až si skoro troufám tvrdit luxus. Pro mě jakožto kancelářskou krysu má Smrkov navíc ještě jednu výhodu - je tam spousta možností jak vypnout mozek a pro změnu zapřáhnout jiný svaly. Lidi pracující rukama asi musí mlátit hlavou o zeď, ale takový občasný posekání zahrady je pro nás krysy neuvěřitelnej požitek =)

Pro nezaujatýho diváka je na Smrkově nicméně nejzajímavější malebný umístění vesničky uprostřed lehkých kopců, místama obzvláštěných drobnými lesy a protkaných jen pár silničkami, tak akorát tak na fajnovou fotku. Ze Smrkova mám spoustu zajímavých fotek i ze země, ale z oblohy je to ještě o kousek fajnovější. Nebudu tady zbytečně natahovat, posuďte sami:

Hra se slunečnými paprsky, trocha zemědělské tématiky a okolní stromy.

         

Spíše dokumentární foto přímo zezhora.

Zimní a letní verze Smrkova z pravděpodobně nejhezčího úhlu v pozdních odpoledních hodinách.

    

První a prozatím i poslední sestřihané video. Začátečnické chyby, špatný střih, bledé barvy... a stejně to má kouzlo.

Směs různých momentek, zákoutí, panoramat i detailů. Žádné umění, ale krásný důkaz malebnosti okolí.