25.11.2011

Miss VŠE 2012, noc plná nových zkušeností

Když jde o spojení focení a krásných holek, není nic lepšího než bejt fotograf na soutěži Miss. Na naší škole se letos soutěž Miss VŠE konala stejně jako loni a já stejně jako loni měl tu čest zúčastnit se jak castingu, tak finále. Oproti loňsku jsem ale přecejen někde trochu jinde, takže se s vámi místo castingu podělím rovnou o finále. Vlastně ani nechápu, proč jsem se loni fotkama z finále nepochlubil... možná za moc nestály, možná jen nebyl čas. Každopádně letos proběhlo oproti loňsku hned několik změn - a to nejen co se týče mé techniky - takže jsem s fotkama velmi spokojen. Navíc jsem zase nabral několik zkušeností, který mi pomůžou do budoucna a kouknul se na desítky krásných holek. Co víc si fotograf může přát...

Casting, jak už jsem napsal vejš, jsem samozřejmě fotil i letos, ale výběr místnosti ani času nebyl zrovna moc šťastnej. Navíc to tam bylo všechno prošpikovaný roll-upama četných sponzorů a partnerů a fotilo nás tam asi pět. Fotky z castingu jsou tak víceméně průměrný až podprůměrný a nemá cenu se nad nima pozastavovat.

               

Finále, naproti tomu, bylo skvostný. V SaSaZu se během večera sešlo víc než 1500 lidí, holky byly ještě hezčí než loni, DJů bylo víc než loni, moderátorů bylo víc než loni, po půlnoci dokonce i zazpíval rapper EGO a nakonec, na předávání korunky se dostavil dokonce i sám rektor VŠE. Bylo to taky poprvý, kdy jsem nefotil je tak pro radost, ale přímo na zakázku. Musel jsem tedy část večera plnit příkazy ze všech stran. Fotil jsem pro sponzory, pro organizátory, pro samotný missky, přesně jak si řekly a co si řekly. To poslední byla nakonec celkem zábava. Holky byly nádherný a já si přitom stihl vyfotit třeba i takovou krásku jakou je Taťána Kuchařová, Miss World 2006. Nejhorší situace z celýho večera nastala paradoxně hned na začátku. Přišel jsem asi o deset minut pozdějc, byl jsem postavenej do tmavý chodby, k černý fotostěne s černým stropem a bylo mi řečeno, že mám aktivně oslovovat lidi a fotit je u tý stěny. Za hodinku jsem měl nafotit alespoň 50 fotek. Takže nejen, že v tý šílený černý chodbě nešlo pořádně fotit, musel jsem lidi sám oslovovat, otravovat je už jen tím, že je zastavím a navíc jim ještě blejskat do tváře. Jediný štěstí, že si mě v polovině případu oslovili lidi sami, že chtějí fotku =D Nicméně pak už to bylo jen a jen lepší. Přesunul jsem se k bílý fotostěně a pak na osvětlený podium... potkal jsem během večera i několik kamarádů a kamarádek, tak jsem je blejsknul taky a celkově jsem z toho večera měl skvělej pocit. Když jsem pak druhej den ve škole navíc získal plnej počet bodů z testu z mikra, nálada nemohla bejt lepší.

  

Kromě hezkejch zážitků, něco málo peněz a pohodovýho večera mi ale tohle focení přineslo spoustu novejch zkušeností.

             

Nejdůležitější bylo určitě to, že jsem si ověřil, že mi ke kvalitnímu focení opravdu postačej moje dva nejnovější objektivy, tedy 70-200 a 10-22. Asi by bylo maličko praktičtější mít místo toho širokáče třeba 24-70 nebo 24-105, ale holt penízky zatím na stromech nerostou

Dál jsem poprvé aktivně využíval blesk (minulej rok jsem ho ještě ani neměl) a zjistil, že to opravdu není žádná sranda nasvítit ty lidi tak, aby nevypadali blbě a zároveň se netopili ve tmě. V tomhle ohledu jsem taky hodil řeč s dalšíma dvěma fotografama (přičemž jeden z nich se mnou v tom Sasazu přímo fotil) a dozvěděl se, že oba nezávisle na sobě používaj speciální difuzer Gary Fong Collapsible. Když jsem ve fotoškodě viděl tu šílenou cenu za v podstatě jen trochu vylepšenej kelímek od jogurtu, docela jsem se zhrozil. Bohužel alternativa alespoň trochu se podobající tomuhle difuzéru působí dost chabě. Takže momentálně přede mnou stojí rozhodnutí, zda jít do toho drahého, do toho levného nebo se na to vyprdnout úplně. Nepříjemný v tomhle ohledu je to, že se mi jejich fotky opravdu zdaj luxusní... tak nevím no...

Nakonec, do třetice všeho dobrýho, jsem na týhle akci poprvý skutečně fotil po celou dobu do RAWu a na úpravu fotek použil program Adobe Lightroom 4.2. Import, úprava a export fotek mi sice zabrali skoro celý odpoledne, ale výsledek za to stál. Pochvala za fotky přišla z mnoha míst a říct, že jsem se naučil líp fotit, to by bylo opravdu přehnaný… konečně tedy můžu říct, že já a postprodukce už nejsme takoví nepřátelé.

Celkově mám z večera skvělej pocit. Příjemně jsem si zafotil, užil si taky hodně zábavy, kouknul se na krásný holky a naučil se zase spoustu nových věcí, který mě ve focení posunou zase o kus dál… škoda, že Miss se volí jen jednou ročně =)