12.5.2021

Technický hračky aneb krize mladého věku??

Před pár dny na mě na dortu udeřila číslovka 32. Přesně tolik let jsem 8. května 2021 v 10:05 byl na světě. Je to hodně? Je to málo? Ta číslovka jako taková mě asi nijak netrápí, ale všiml jsem si jiné věci, která mě sice také nijak extra netrápí, ale minimálně mě zaujala. Poslední dobou jsme si pořídil docela dost kousků techniky, skoro bych až řekl technických hraček, který jsem v minulosti nikdy nepotřeboval, nechtěl, některý dokonce ani neuměl ovládat. Tak jsem si ze srandy říkal, že to bude asi krize středního věku =) Po rychlém pročtení několika článků to měním na krizi mladého věku... ke 40-50 letům to mám přecejen ještě daleko.

Je možný, že je to celý tou dobou. COVID nám krom jiného vzal pravidelný hospůdky s kamarádama, socializaci v práci, fotbal o víkendu, bowlingovou ligu nebo prostě jen cestování, setkávání, družení se. A tak když si člověk nemůže dělat radost a zabíjet čas "standardníma" věcma, najde si nějakou náhradu v podobě jiných koníčků nebo úchylek. Anebo... jak jsem psal nahoře, je to nějaká podivná krize mladého věku. Anebo je to prostě kombinaci obojího.

Abych to trochu rozvedl, mám k týhle vymyšlený krizi vlastní teorii. Jako krize středního věku se popisuje období, kdy děti už nejsou děti a začínají opouštět hnízdo, kdy tělo už dávno není co bývalo a jak se tak říká, mládí v hajzlu a do důchodu ještě pořád daleko. Člověk hodnotí celý zvůj život zpětně a údajně až 80% chlapů hodnotí tento život jako neuspokojivý, že chtěli dosáhnout víc, mít možná hezčí, lepší ženu, víc peněz, víc milenek, víc vlivu, celkově být úspěšnější. Pro jistotu musím dodat, že mě se zatím ani jeden z těchto příznaků netýká... ani trochu ;-) No nicméně paralelně k tomuhle jsem si říkal, že taková krize mladého věku taky dává smysl. Člověk už dávno není ve studentských letech, pryč jsou mejdany, paření do rána (ať už na počítači nebo na párty), vstávačky před obědem nebo jednoduše nicnedělání. Fyzička už taky není co to bývalo, přecejen člověk fotrovatí ať chce nebo ne. A v mým ukázkovým případě se k tomu přidaj ještě děti. Děti jsou samozřejmě poklady a obrovský štěstí... je to ale zároveň spousta starostí, povinností a v neposlední řadě u těch nejmenších taky vstávání v noci, ödepírání si věcí, který jsme dřív považovali za normální a jednoduše řešeno upřednostnění cizího štěstí před svým vlastním. Tuším, že se tomu říká být rodičem. Ale i tak je to změna o 180 stupňů. Hlavně u prvního dítětě.

No a stejně jako se krize střednho věku údajně často řeší tím, že si chlap chce něco kompenzovat, něco dokazovaat (koupí si super káru, sežene milenku, zažere se do cvičení, dělá šílený věci), u krize mladýho věku si člověk možná chce nějakým zůsobem dokázat, že studentský roky ještě pořád nejsou úplně fuč a že i s rodinou se s tím dá něco dělat. Alespoň v některých aspektech.

Ať teda nechodím pořád kolem horký kaše, v posledních měsících jsem si pořídil hned několik technických hraček. Byl to například Xbox, třetí monitor, relativně drahý sluchátka, nebo joystick. Samo o sobě to není nijak závratně drahý, jde spíš o princip. Konzolím jsem se například celej život vyhejbal. Ne nějak záměrně, prostě mi vzdycky stačil stolní počítač a dokázal jsem si na něm zahrát všechno co jsem chtěl. Ne že bych teda byl nějakej super pařmen, ale pár desítek her jsem si za život zahrál. No a najednou se přestěhujeme, já vidím na chatě kluky jak si pařej na televizi a šup, asi za měsíc jsem si pořídil sice starší Xbox 360, ale přesto konzoli, kterou jsem do tý doby ani neuměl ovládat a předchozích 31 let mi vůbe nechyběla. Podobně jsem si například pořídil třetí monitor. Výmluvou byl home office, kterýmu jsem se po necelým roce COVIDU přecejen neubránil. Mám doma už dva monitory, ale přesto jsem si koupil třetí. Jeden zůstal v obýváku na stolním počítači, dva jsem si pak umístil do domácí pracovničky. Přece se nebudu omezovat a čumět jen na jeden, žejo. Další zajímavostí jsou sluchátka Marshall Monitor II ANC. Sluchátka, který patřej k tomu nejlepšímu co firma Marshall nabízí mají v Česku cenovku přes 7000 Kč, já jsem je na Amazonu sehnal o necelý dvě tisícovky levnějc. Pro většinu mýho okolí jsou to naprosto nesmyslný peníze, ale já jsem vždycky tak trochu tíhnul ke kvalitnímu poslechu hudby. Tentokrát jsem si to navíc opět zdůvodnil home officem, protože jedny starší Marshally mám u stolního počítače dole, tyhle fajnový nový sluchátka jsem si pak nechal v pracovničce nahoře. Máme každej den několik callů a přece se nebudu babrat s kabelem a navíc přenášet sluchátka nahoru a dolu, když si chci věčer příležitostně zahrát =) No a poslední perličkou je joystick a k tomu samozřejmě i hra Flight Simulator. Trochu mě u srdce hřeje, že jsem to dostal jako dárek k narozeninám a rodinnej rozpočet to tak nezatížilo, na druhou stranu je to opět něco, co jsem měl naposledy v ruce (myslím ten joystick) asi ještě když žil děda v roce 1999. 22 let mi to ani trochu nechybělo a teď se ten joyistick, navíc ve verzi HOTAS (tzn. i s plynovou pákou), vyhřívá hned vedle klávesnice. A sluší mu to...

  

Někdo by mohl říct něco jako "tvoje problémy bych chtěl mít, vole" a asi by měl pravdu. Všechny nahoře vyjmenovaný věcičky kupodivu používám prakticky každej den. Monitor a sluchátka pro pohodlnější práci, Xbox s Adamem (brrrm brrrm je snad stejně oblíbený jako krteček) a joystick prostě jen tak večer, když si chci odfrknout a uniknout do světa letadel, kýčovitých západů slunce a klidu. Finančně nás to určitě nezruinovalo a troufám si říct, že moji pozornost vůči dětem nebo Terce to taky nijak neovlivnilo. Je to ale pořád v rámci mezí? A kdo vůbec nastavuje meze "normálního chování" ? Je v pohodě udělat si prostě sem tam radost? Nebo je to náznak nějaký krize mladýho věku a snaha vrátit si alespoň přes ty hry trochu toho studentskýho bezstarostnýho života? Tohle není žádnej psychologickej článek, takže si asi rovnou odpovím, že je to v cajku a budu doufat, že se mnou bude mít Terka i nadále tolik trpělivosti. A kdoví, třeba Áďa nebo Viky časem oceněj, že doma máme konzoli nebo herní ovladač nebo že prostě táta není úplnej škrt. Ne že by je člověk chtěl apriori rozmazlovat, ale když je to zábava i pro mě, proč jim to sem tam nedopřát taky. Hlavně ať jsme všichni v pohodě... fyzicky i psychicky.

P.S. Teď jsem si já blbec při hledání ilustrativní fotky našel, že krize mladého věku, respektive "krize středního věku, která mileniály postihuje již ve čtvrtině jejich života" a.k.a. "krize mileniálů" už docela dobře popsaná je a asi na ní existuje i pár odborných prací. Asi to nebude úplně to samý co u mě (konec studentských let, fyzička, děti atp) ale spíš to bude spjatý s kariérními rozhodnutími, nicméně novinka to evidetně nění. A to jsem si myslel, že jsem zase něco vymyslel. No, mazat už to nebudu ;-)

P.P.S. Jen aby nedošlo k nějakýmu nedorozumění. Já v žádný krizi nejsem. Tohle je jen zamyšlení nad posledními nákupy.