29.6.2022

První dovolená ve čtyřech

Jako by druhý dítě způsobilo, že na stránky kašlu ještě víc než během posledních let.... tentokrát koukám na téměř 7 měsíční přestávku. A trochu mě to štve. Na druhou stranu když chce člověk stíhat práci, nákupy, hraní si s dětma, ježdění na koloběžce a večerní hraní her, těžko se do toho propašovávaj docela časově náročný aktualizace stránek. Ale, povedlo se, mám další parádní téma s tolik oblíbenou číslovkou 4. O víkendu jsme se vrátili z naší první dovolený ve čtyřech a rozhodně to byl zážitek hoden zaznamenání pro budoucí generace. Nebo alespn pro mě za pár let, protože nikdo jinej tyhle dřísty asi stejně nečte ;-) Takže dovolená, první s dětma, první v mobile home, první hodně psychicky náročná, a přesto svým způsobem parádní.

S našima dovolenejma a obecně cestováním je to vůbec takový zvláštní. Od roku 2013, kdy jsme spolu s Terkou začali chodit jsme navštívili docela dost míst. Milano a Bologna padly ještě během mýho Erasmu, pak jsme navštěvovali okolní země, takže Vídeň, Bratislava nebo Wroclaw, a nebáli jsme se ani trochu toho rekreačního lítání po Evropě, takže jsme si nenechali ujít ani must-see Paříž, Londýn nebo východní pobřeží USA, tedy New York, Boston a Chicago. Co se týče různých letních dovolených, byli jsme dvakrát na Krku, jednou v Rabacu a jednou jsme si i vyzkoušeli Krétu. Takže ne až tak špatný. Bohužel pak se to nějak zaseklo. Naše poslední letní dovolená byla Kréta v roce 2017, naše poslední cestování byl New York na podzím 2018. Když se v roce 2019 Adam narodil a v létě mu měly být teprve 3 měsíce, bylo celkem jasný, že s ním žádný daleký cesty ještě podnikat nebudeme. Když mu pak v roce 2020 byl 1 rok a 3 měsíce, pořád nám to přišlo jako hodně málo a tak jsme zase vzali zavděk Orlíkem a chatou. V roce 2021 kdy jsme už měli 2,5 letýho Adama jsme pro změnu měli půlroční Viky... zase smůla. A tak jsme se po dlouhých peti letech vydali na dovolenou až letos, v roce 2022. Terka už prostě nemohla poslouchat moje kecy, že takhle dlouho jsem bez moře nikdy nebyl =)

Rozhodnutí tedy bylo učniněno, pojedeme k moři i s dvěma malejma dětma. Prvním úkolem bylo zjistit kam. Dobře známá lokalita Chorvatska a konkrétně Istrie byla celkem jasnou volnou. Je to kousek do Slovinska, kde máme případně rodinu. Je to asi 10 hodin autem, což se pořád dá odřídit v jednom. A co si budem povídat, po náročný rekonstrukci baráku jsme celkem uvítali, že to není žádný hogo fogo za sto tisíc. Nakonec, pořád je tady ten aspekt, že když člověk jede na dovolenou s malejma dětma, vlastně to není tak úplně dovolená ale jen změna prostředí. Pořád je tu vstávání v půl sedmý bez výjimky, uspávání dětí, přebalování, koupání, neustálej babysitting a vymýšlení programu. Na nějaký pohodový šplouchání ve vodě, povalování se na pláži nebo příjemnou večeři v romantických uličkách Rovinje jsme si mohli nechat zajít chuť. No a tak člověk vlastně ani nechce utrácet majlant, když si to nemůže pořádně užít jak za mladých let.

V minulosti jsme do Chorvatska jezdili do hezkých malých apartmánů, kde jsme byli sami svými pány a když se nám jo nechtělo nic vařit, prostě jsme si zašli na něco dobrýho ven. Problém těhle apartmánů byl v tom, že to obvykle byla garsonka bez jedinejch zavíracích dveří, což je s dětma naprostý šílenství. Když tyhle apartmány navíc byly dál od moře, nebyl problém se sbalit a buď tam za 15-20 minut došlapat anebo popojet autem. S dětma zase problém. Tak daleko nedojdou anebo mi upadnou ramena. A do auta je cpát a zase vytahovat, nic moc. Tak jsme zkoumali a zkoumali a našli něco co se jmenuje mobile home / mobile house / camping house. Je to v podstatě taková maringotka nebo chatička, která má sakumprdum 30-40m2, ale má k tomu ještě fajnovou dřevěnou verandičku a ta naše měla navíc parádní výhled na moře. Zpětně hleděno, velmi dobrá volba. Navíc to bylo relativně levný...

Když jsme věděli kam přibližně chceme (řekněme Umag až Pula ;-)) a do jakýho typu ubytování chceme, nebylo zas tak náročný najít pár dobrejch tipů. A to byl začátek ledna, takže i ceny byly dost dobrý, tuším, že se to pohybovalo okolo 65-85 EUR za noc. Bohužel tady jsme trochu zaváhali a nechali to finální rozhodnutí, finální booking až na březen. A jelikož jsme chtěli jet ještě před sezónou, abychom se vyhnuli všem těm houfům turistů, najednou zbejvaly jen tři měsíce času... a tudíž i ty ceny vyšplhaly dost nahoru. Nakonec jsme to tuším brali za nějakejch 140 EUR na noc.

Tak abysme se dostali k samotný dovolený... vyrazili jsme v pátek večer. Ze strachu z mikrospánku jsem si dal celej pátek volno, dopoledne jsme zabalili, odpoledne jsem si dal asi 3-4 hoďky spánku a kolem osmý jsme vyráželi. Adam usnul během 10 minut, Viky odolávala ještě hodinu, ale kolem Humpolce to taky zapíchla. Heuréééka, jedem na dovolenou a děti chrápou jak zabitý ;-) Přesně jak jsme si to plánovali. Naštěstí musím říct, že Adam prospal totálně celou cestu až do Slovinska bez jedinýho zaváhání. Viky samozřejmě ne, ale i ty dvě kojení ve 23 před Mikulovem a kolem 2 hodiny v Rakousku je vlastně úspěch. Terka to pak ve Slovinsku na hoďku taky zalomila, ale ve 4:50 už začalo svítat a my jsme konečně dorazili do Kopru, naší první destinace. Měl jsem v noci sice jednoho Monstera a jednoho Red Bulla, ale byl jsem příjemně překvapenej, že se mi nijak extra spát nechce. Děti a Terku jsme nechal spát a šel si udělat první fotku s východem slunce nad koperským přístavem. Krásná nostalgie po pěti letech, skoro jako bych se vracel domu. No a pak se všichni vzbudili, tak jsme pokračovali dál do Vrsaru kam jsme dorazili asi v sedm.

První velký ponaučení z rodinný dovolený. Nejezděte do kempu 7 hodin předem. Chatku nám samozřejmě v 7 ráno nikdo nedal, museli jsme si počkat až do dvou odpoledne než se chatka vyprázdnila a uklidila. A tady přišla menší krize. Byli jsme fakt unavený, venku vedro jak svině a my naložený, se střešním boxem a dvěma hyperaktivníma dětma. Sobota byla fakt náročná. O to víc jsem si užil západ slunce z naší nový verandy, cigárko a pohodu.

Samotný dny v kempu nepřinesly nic extra zázračnýho. Ráno jsme se buď jeli někam podívat, nakoupit nebo se koupat, přes poledne přišlo na řadu spaní nebo pohádky na tabletu, odpoledne pak zase nějakej malej výlet nebo další koupání. Jedinou velkou výjimkou v tomhle krásným settingu byl karambol Adama hned v neděli, tzn. druhej den dovolený. Terka s Viky šly na ranní procházku s kočárkem a když jsme s Áďou dokoukali nějaký ty pohádky, řekli jsme si že jim půjdeme naproti. Jenže on ten výhled má i svoji stinnou stránku. Všude jsou kopce jak kráva. A z jednoho takovýho kopce se mi bohužel Adam rozjel na svý malý motorce (odrážedle) a než jsem stačil zapnout mozek, slyším na konci krpálu jak kráva hroznej řev. Nacházím Adama s polovinou tváře od krve a druhou polovinou od písku a ječícího na celej kemp. Spěcháme k umývárně, smejváme písek a šílený množství krve. Moje tričko vypadá jak kdybych pracoval v řeznictví nebo někoho mučil a Adam nadále řve jak blázen. Díky pomoci místních jsme nakonec sebrali auto a jeli na urgentní příjem do Poreče. Takhle jsme si jeho návštěvu úplně nepředstavoval... ale medici byli fakt příjemný. Všechno mu vyčistili, zkontrolovali na zlomeniny, pohmožděniny a jakýkoliv další skrytý zranění. Největší ránu nad obočím Áďovi zafáčovali a řekli nám, že jelikož je to dítě a rána by mohla být hnusná, ať si radši zajedeme do pořádný nemocnice v Pule. Další krásný město, který jsme takhle navštívit uplně neplánovali. Nicméně nedá se nic dělat, bereme dálnici útokem a za 45 minut jsme v Pule. Další příjemnej tým lidí, kterej Chorvatům výrazně zvyšuje pověst a pak zážitek největší. Šití. Malýho, 3-letýho dítěte, který se škube, křičí a nenechá na sebe skoro ani sáhnout. Moje neustálý uklidňování a slibování celých kamiónů lízátek a bonbonů zabírá jen částečně a jak jsem psal i na Facebooku, vidět vlastní dítě jak je zakrvácený a jak do něj někdo píchá jehlu (ńejdřív jako umrtvení, pak na šití) je fakt něco co bych nikomu nepřál. Adam to naštěstí zvládnul v rámci možností dobře, doktor i říkal, že tam mívaj mnohem horší případy. Všichni mluvej téměř plynulou angličtinou, takže se domluvíme na všech detailech a Adam se natolik uklidnil, že se na sestřičky a doktora dokonce usmívá, mě dává pusinky a jim na rozloučenou mává. A to jsme ho ještě 15 minut zpátky drželi tři, abychom ho mohli vůbec zašít. No ty děti jsou prostě splachovací.

Kromě tří stehů měl Adam ještě docela ošklivě poškrábanej obličej, oba lokty a jedno koleno. Říkali jsme si, že to je v řiti, protože má po koupání. Jak moc jsme byli překvapeni, když hned to stejný odpoledne, kdy se mu to stalo chtěl jít do vody a pomalu, postupně si namočil všechny rány kromě obličeje. A i na obličej během následujících dní došlo. A tak ke všeobecnýmu překvapení Adam odjížděl z Chorvatska sice se třema stehama, ale s prakticky vyléčenýma všema ostatníma ránama. Moře prostě dokáže zázraky. Dalším, tentokrát příjemným, vyrušením z jinak standardní dovolený byla návštěva rodinky v Kopru - a samozřejmě roztomilost našich dětí, která odzbrojí kdekoho - ale jinak to byl v podstatě dost nudnej tejden. Naštěstí.

Cestu zpátky jsme pro změnu absolvovali přes den, a i když jsme se toho báli ještě víc než nočního přejezdu, realita nás opět překvapila. Dětem jsme hodili jeden film ve Slovinsku, pak jsme dali pauzu na pumpě kousek od Mariboru a pak šli oba spát a prospali celou cestu od Mariboru až k Vídni. Tam jsme si dali další krátkou pauzičku na přebalení, osvěžení a jídlo... a pak už se frčelo do Česka. Poslední zastávku jsme si udělali u děvíti křížů, abychom pak bezproblémově - i když s ovečkou Shaun - dojeli až k Praze. Blížila se už osmá hodina, což bylo tak akorát, jen nás před Prahou ještě zastihl šílenej liják, kterej asi i způsobil ošklivou řetězovou nehodu kousek od Čestlic. Nám se naštěstí kromě půl hodiny čekání nic nestalo a tak jsme mohli kolem půl devátý konečně prohlásit dovolenou za úspěšně ukončenou. A dát děti spát.

Když to tak shrnu, dovolená byla hodně fyzicky náročná, na druhou stranu díky absenci počítače a televize jsme chodili spát už v deset a užili si tak po hodně dlouhý době až 8 hodinovej spánek několik dní za sebou. Byla taky dost psychicky náročná, na druhou stranu jsem si parádně odpočinul od každodenních problémů v práci. Nakonec musím říct, že i přes skepticismus ohledně koupání jsme si našli pár chvilek, kdy jsme se mohli krásně vykoupat a užít si trochu toho moře bez křiku dětí. A poslední den jsme se s Terkou oba krásně spálili, takže i trochu tý barvy jsme si přivezli zpátky. Bez šití v Pule bych se asi obešel, ale ono to asi patří k životu s dětma. Takže finální hodnocení vlastně tak nějak znamená, že si to příští rok asi zkusíme znova a pak znova a pak znova. Evidentně se dá solidně dovolenkovat i s malejma dětma.