28.6.2015

Poprvé u moře, celkem pohoda

Zastavili jsme ve letos ve Slovinsku jen na pár krátkých dní. Teta měla narozeniny a navíc jsme si přecejen chtěli smočit těla v moři... třebaže opravdu jen na pár dní. No a jelikož člověk ve všech filmech vidí, jak ti aktivní a krásní mladí lidé běhají u moře a hrozně si to užívaj, říkali jsme si s Terkou, že to zkusíme taky. Já byl celkem ve formě, ale Terka se taky docela držela. Naštěstí podel pobřeží je to jedna velká dlouhá rovinka, takže to z hlediska stoupání nebyl žádnej problém. Cestou tam mi sice trochu foukal protivítr, ale to se příjemně vyrovnalo cestou zpět.
Celkem to dalo 9 km (ale že jsem se musel fakt snažit, všude to kroutit a natahovat) za 58 minut... to sice není žádná velká hitparáda z vrcholu sezony (přelom května a června), ale myslím, že to ani nebyla žádná ostuda. Navíc průměrnej tep 157 BPM je něco, co mi dělá radost. Tak snad zase někdy za rok.

13.7.2015

Snaha o další nový start

Od běhu Sněžka-Praha uběhly dva týdny a já se rozhodl opět zkusit nastartovat svůj běhací motor. Rozhodl jsem se začít u Vozovny Kobylisy a dal si to po celkem rušné silničce k Čimicím. Asi to nebyl úplně ideální nápad a navíc, tuším, docela nepříjemně foukalo a lehce poprchávalo. Doběhl jsem až za školu, celkovej pocit stál za prd. Nakonec jsem to proběhl Bohnicema, Čimičákem zpátky k Vozovně, ale když jsem na hodinkách viděl 6,5km, říkal jsem si, že na to prdím a končím. Ani ne tolik proto, že bych nemohl jakože už mě to nebavilo.
Nakonec musím dodat, že tenhle kraťoučkej příspěvek píšu cca třičtvrtě roku zpětně... nechápu, proč jsem ho nesepsal hned v červenci, asi moc práce nebo blbá nálada. Každopádně jeden z posledních záchvěvů běhání, škoda...

28.6.2015

Ze Sněžky do Prahy, no nic moc...

Po cca 6 týdnech od Vltava Runu jsme se s víceméně stejnou partou vydali na druhej šílenej závod. I tentokrát to bylo 3x10km, i tentokrát to byla štafeta, ale výrazně se změnila jak trasa, tak především časový rozvržení. Místo po 12 hodinách jsme každej běželi po 6 hodinách, což nám dávalo v noci max cca 3 hodiny ke spaní. A v nevyspalým stavu se fakt moc dobře neběhá.

Na svůj první úsek už jsem vybíhal ve velkým šeru a kvůli zpoždění na něj vyrazil až kolem půl desátý. První 3 kilometry byly příjemně z kopce a já udržel čas kolem 5 minut. Potom se trasa narovnala a pak začala pomalu, ale jistě stoupat a stoupat a stoupat a stoupat. Od 4. kilometru už to bylo pořád nahoru a na 9. to vrcholilo natolik, že už jsem fakt jenom chodil. Naštěstí to pak na posledním kilometru zase klesalo do cíle, takže jsem nakonec udolal cca 10,2 kilometru za hezkých 58 minut. Skoro jsem tam umřel, ale cítil jsem se dobře a byl jsem, vzhledem k terénu, moc spokojenej.
Druhej úsek následoval po krátkým (ne)vyspání a to kolem půl čtvrtý v noci. Běžel jsem po rovině z vesnice do vesnice, nikde nikdo, ani světlo. Nuda, šeď, deprese. To by asi nejlíp vyjadřovalo tenhle prostřední úsek. Nebavilo mě to, nešlo mi to, a i když to měl bejt nejpohodovější úsek, protrápil jsem se jim asi nejvíc ze všech svých běhů v životě. Dobíhal jsem už skoro za světla a s docela slušným časem, ale nebyl jsem ani spokojenej, ani v pohodě.
Poslední úsek byl paradoxně mým jediným za světla. Vybíhal jsem z Čelákovic do krásnýho slunečnýho počasí, ale abych si to jo moc neužíval, po 2. kilometru začal kopec, kterej nekončil. Zvolil jsem trochu pomalejší tempo, což se zpětně ukázalo jako skvělá volba a doběhl těch necelých 10 kilometru za docela sympatickej čas blížící se k hodině. Jediná kaňka na tomhle úseku tak byla moje poteba odskočit si na velkou... jako by to nemohlo ještě hodinu počkat =)

Celkově můžu říct, že jsem to zvládl s celkem fajn časem, ostudu jsem neudělal a navíc se ani jednou neztratil. Byl to celkem zajímavej závod, ale kombinace spousty negativ, který mimo jiné vyjmenovávám v článku v sekci Text mi jasně říkaj, že příští rok už ne. Vltava Run kdykoliv, Sněžku už ne.

       

22.6.2015

Jižní Čechy, ráno, mokro... no nic moc

Vzhledem k poměrně hektickýmu konci minulýho týdne, kdy se má pozornost upírala k nemocnýmu psovi a všem možným byrokratickým serepetičkám k nový práci, jsem se k běhání tak nějak nedostal ani ve středu, ani ve čtvrtek, ani v pátek. Zvolil jsem tedy náhradní variantu a to sobotní ráno. Tahle varianta byla o to zajímavější, že jsme byli s partou zrovna na chatě v Jižních Čechách. No a aby toho ještě nebylo málo, vyběhnul jsem kolem devátý hodiny do celkem vlhkýho počasí a mokrý krajiny ještě z nočního deště.
Vyběhnul jsem celkem odhodlaně a přestože mě zezačátku hrozně bolela hlava ještě z pátečního hospody, nakonec jsem to zvládnul. Prvních pět kilometrů bylo i přes bolehlav naprosto v pohodě. Běžel jsem si v klidným tempu podél místní silničky a nic mě netrápilo. I když jsem měl prakticky na každým kilometru chuť to otočit zpátky, nakonec jsem se dostal až do 5 kilometrů vzdálenýho městečka Jistebnice. Tam jsem se otočil a aby to nebyla nuda, rozhodl jsem se to vzít zpátky po modrý cykloturistický značce. To byla asi největší chyba toho rána. Nejdřív z Jistebnice vedl neskutečně hnusnej a dlouhej kopec, potom se pomalu začala zužovat cestička, až tam bylo místo sotva pro jedno kolo. A vzhledem k mokrýmu počasí jsem měl boty během několika minut mokrý skrz na skrz a pomalu mi začaly moknout i lejtka a kolena. To všechno zapřičinilo, že jsem po zpáteční cestě střídavě běhal a střídavě chodil (kvůli tomu to tragický tempo). Nakonec jsem někde v houští slyšel ještě nějaký chrochtání, takže jsem byl docela rád, když jsem byl zpátky v jakž takž civilizaci. Po víc než hodině jsem přecejen dorazil zpátky na chatu a s pocitem dobře odvedený práce si dal hodinovej odpočinek, sprchu a něco k snědku. Takže nakonec relativně dobrý... jen příště i zpátky po silnici.

   

15.6.2015

Další desítka zdolaná, konečně pod 58 minut

Je to už měsíc, co jsem jakž takž úspěšně odběhl Vltava Run a zjišťuju, že to časově nějak nezvládám. Buď je fakt hnusný počasí nebo do toho prostě vždycky něco vleze. Původní plány běhat v pondělí, středu a sobotu už vzal definitivně za svý. Poslední dva týdny to je spíš neděle, resp. pondělí a čtvrtek. Na druhou stranu i dvakrát týdně 10km je pořád lepší než nic. Do toho o víkendu nějaký bruslení nebo kolo a v létě snad konečně zase nějakej ten fotbálek a třeba se povede i beach.
Co se dneška týče, z hlediska času a výkonu celkově nemůžu být nespokojenej. 10 kilometrů jsem nakonec zvládl za krásných 56 a půl minuty a ani jsem úplně nepadal na držku. Tentokrát jsem si to zaparkoval poblíž trojský lávky, dal si 2,5km směrem na most Barikádníků a 2,5km směrem na Zámky a běželo se relativně dobře. Pravda, celkově jsem nastoupal bídných 60 metrů, což na Sněžku asi nebude tak úplně stačit, na druhou stranu na Vltava Run to nebylo o moc lepší a taky se to nějak dalo (dokonce jsem na třetím úseku zaběhl tempo, který zůstalo dodnes nepřekonaný). Nezbývá tedy než doufat,že to půjde i nadále takhle v pohodě a hlavně, že mě to bude bavit. A kdoví, třeba za rok zkusím nějakej půlmaraton... prozatím budu víc než spokojenej s desítkama.

   

11.6.2015

Dvě desítky na kontě, nový trasy objeveny

Tak jsem v rámci tréninku na další šílenost opět začal pravidelně běhat a zatím můžu s radostí říct (ťuk ťuk) že všechny svaly i plíce držej. Jelikož už mě moje tradiční trasy začaly nudit a některý byly při dýlce 10km i docela na hlavu (jako třeba obíhat lesopark v Letňanech desetkrát dokolečka), rozhodl jsem se najít si nějaký nový. V neděli jsem zkusil Ďáblický háj. Dostal jsem na něj spoustu doporučení, ale realita mě teda docela překvapila. To bylo furt nahoru, dolu, nahoru, dolu a já pokaždý skoro vyndal plíce. Navíc mě třetí oběhnutí už docela nudilo, tak jsem si vyběhnul na chvilku do Zdib a tam svejch 10km dovršil. S celkovým časem 58 minut jsem relativně spokojenej, přesto jsem si řekl, že si zkusím najít radši něco jinýho.
To jiný jsem vyzkoušel dnes, ve čtvrtek. Na otázku, proč vlastně furt někam jezdím, jsem si řekl, že je to asi pravda... a rozhodl se po dlouhý době vybehnout přímo od baráku. Naposledy jsem od baráku vyběhl na přelomu března a dubna, běžel asi 15 minut, uběhl asi 2,8km a zpátky doběhl totálně zničenej. No, dneska to bylo trochu lepší =) Vzal jsem to přes třešňovku do Bohnic, až na konečnou 177, kolem základky Mazurská, kolem psychiatrický léčebny do Čimičáku a potom kolem vozovny Kobylisy zpátky k metru a pomalu domu. Když jsem dobíhal k baráku, zjistil jsem, že mám za sebou teprve cca 9,3km, tak jsem si to trochu prodloužil ještě "do druhýho kola". Celkovej čas a rychlost v podstatě úplně stejná jako v Ďábličáku, ale je fakt, že už jsem tolik neumíral. A to je v podstatě cílem... natrénovat na závod Sněžka-Praha 10km trasu aniž bych u toho umřel =) Takže s dneškem i nedělním výběhem spokojenost... snad to tak půjde i dál.

           

3.6.2015

Novej začátek po Vltava Runu

Výraz "novej začátek" je, myslím, docela trefnej. Po odběhnutí dlouho očekávanýho Vltava Runu jsem si říkal, že si dám chvilku klidu. Beztak jsem první dva, tři dny nemohl ani normálně chodit, natož běhat. Bohužel, ve středu, 20.5., mě dohnala nemoc, která klepala na dveře už dobrý dva tejdny. Ve čtvrtek a pátek jsem lehnul úplně, nafasoval prášky a usrkával čajíčky. Během víkendu se to trochu zlepšilo, ale pořád to nebylo ono a už vůbec na běhání. Podobnej průběh měly i první dny dalšího týdne, ale nakonec jsem se další středu, 27.5., přecejen rozhodl vyběhnout.
Na jednu stranu jsem rád, že jsem se přecejen odhodlal alespoň vyrazit ven a nic si při tom nezranil, tím ale bohužel pozitiva končej. Běhání mi vůbec nešlo a po 5 kilometrech jsem to musel dokonce úplně vzdát. Na vině je z největší části trochu vtipná věc. Hrozně se mi totiž začalo chtít na záchod =D Nevěděl jsem jestli to riskovat a běžet dál nebo naopak protahovat to utrpení a jít v klidu chůzí. Nakonec jsem zvolil jakousi kombinaci, celkově to ale stálo za prd. Zaprvý jsem nedoběhl ani vytyčených 8 kilometrů, zadruhý jsem z toho byl úplně zničenej a po zbytek večera byl naprosto nepoužitelnej. Částečně to má na svědomí stále dobíhající nemoc, částečně asi taky týden a půl dlouhá přestávka od běhání.
Rozhodl jsem se, že to po zbytek týdne nebudu lámat a počkám si, až budu úplně zdravej. Že jsem úplně zdravej a připravenej zase vyběhnout jsem zhodnotil konečně dneska. Po úmorným a dlouhým dnu v práci jsem nakonec v půl osmý večer přecejen vyběhl do stále šílených cca 28 stupňů. Hodil jsem si 2,5km směrem na Kralupy, zpátky, 2,5km směrem na ZOO a zpět a celkem tedy udolal 10 kilometrů. Je to vlastně úplně poprvý, kdy jsem tuhle metu v rámci tréninku překonal. Nemá cenu si nalhávat že to byla pohodička. Poslední kilometr jsem jel už jen silou vůle a ani ty časy nebyly kdovíjak úžasný. Je vidět, že jsem během posledních 2,5 týdnů vyběhl jen jednou a ani to nestálo za řeč. Forma trochu poklesla, na druhou je fajn, že jsem konečně překonal 10 kilometrů a teď už plánuju jenom lepší a lepší výkony. Cekově tedy spokojenost... hlavně že jsem to doběhl, nic si nezranil a mám pořád chuť běhat dál.
No a aby toho nebylo málo, mí šílení kolegové v Nissanu mě přihlásili na další šílenej závod. Tentokrát to bude koncem června a jmenuje se to Sněžka-Praha, takže to asi nebude žádná prdel. No uvidíme...

           

19.5.2015

VLTAVA RUN 2015: neskutečnej zážitek

Celková vzdálenost cca 30km, celková doba cca 3 hodiny čistýho běhání a to všechno během jednoho víkendu mezi Šumavou a Prahou. To všechno a mnohem víc znamenal poslední víkend s Vltava Runem. S určitostí můžu říct, že jsem si sáhnul skoro až na dno, ale nakonec předvedl výkony, za který se, podle mě, po šesti týdnech aktivního běhání opravdu nemusím stydět.

Abych to tady zbytečně nezahlcoval - a že o Vltava Runu toho jde napsat opravdu hodně - tak podrobnější popis viz. článek v sekci Text. Tady přiložím jen statistiky, ať to mám hezky všehcno na jednom místě a jako u ostatních příspěvků.

         

9.5.2015

Problémy s achillovkou, první vynechání

Po lehké bolesti achillovky minulou sobotu jsem doufal, že do bude jen nějaká jednodenní maličkost. Pata bolela jen trochu, v neděli už prakticky vůbec a tak jsem si říkal, že je asi všechno v pořádku a v pondělí normálně vyběhnul, tentokrát poprvé s cílem 9 kilometrů. Bohužel, situaci jsem dost podcenil. V pondělí se mi sice ještě běželo docela dobře, ale jakmile jsem doběhl, achillovka se ozvala v plné síle a já zbytek pondělí a celý úterý prokulhal. Dával jsem tomu trochu klidu, nějakej ten Voltaren, ale moc to nezabíralo. Když se potom přiblížila středa, říkal jsem si, že s tímhle běhat nemůžu. Musel jsem vynechat. Nijak výrazně mě to sice netěšilo, ale pořád lepší jednou vynechat než se závodu nezůčastnit vůbec. Koncem středy už byla achillovka naštěstí trochu lepší, přesto to pořád nebylo ono. Rozhodl jsem se tedy počkat do soboty. V sobotu, po čtyřech dnech klidu, jsem znovu opatrně vyběhl. Zezačátku jsem se jen tak zlehka loudal a dával si na čas. Pro první výběh po natažení achillovky jsem to nechtěl pokoušet a tak jsem si kromě klidnýho tempa naordinoval taky výrazně menším přísun kilometrů. Tentokrát jsem si jich dal rovných 5 a udělal jsem dobře. Achillovka držela, ale bylo cejtit, že kdybych se snažil o devítku, nemuselo by to dopadnout dobře. Achillovka byla pravděpodobně jen lehce natažená, ale teprve tento týden jsem si uvědomil, že je to právě achillova šlacha, která je v provozu prakticky celej den při jakýkoliv činnosti - skutečnýho klidu bych docílil asi jedině v sádře. A tak jsem si říkal, že když už ne sádru, tak alespoň nějaký zpevnění by potřeba bylo... po delší době opět nějakej novej přírůstek do běžecký výbavy. Tentokrát sice nechtěnej, ale nutnej.
Když vynechám nataženou achillovku, musím říct, že se mi jak v pondělí, tak v sobotu běhalo celkem dobře. Už nemám takový ty stavy, kdy, hlavně ke konci, nemůžu nabrat dech a všechno mě bolí. Běhám si tak nějak na pohodu a pořád mě to baví. Časy sice nejsou žádnej skvost (jednou 5:47 na kilometr, jednou dokonce 6:13 na kilometr), ale hlavní je koneckoncu jak se u toho cejtím a v tomhle ohledu to byly výběhy příjemný. Teď ještě vydržet zdravotně, odběhnout konečně ten závod a pak už pohodička, hlídat tep a užívat si běhu.

           

2.5.2015

Běžeckej duben ukončen, 83 km v nohách

Začal nám květen a já dokončil svůj pátej tejden běhání. Poprvý jsem vyběhl - ještě bez jakýhokoliv měření - sice už 30.3. a naposledy 2.5, ale v rámci týdnů by se to ještě všechno dalo zařadil do dubna. A tak můžu celkem pyšně říct, že jsem v dubnu absolvoval pěkných 15 výběhů a v celkovým součtu naběhal přes 80 kilometrů. Když se to rozpočítá, vychází sice cca 5,3km na výběh, ale tady je samozřejmě potřeba vzít v potaz, že jsem skoro polovinu dubna běhal 4 kilometrový výběhy a průměr tak začaly navyšovat až poslední dva týdny, kdy jsem zvládal 7 resp. 8 kilometrů najednou. Když se do statistik ponořím ještě trošku hloubějc, zjistím, že jsem celkově naběhal 8 hodin a 14 minut a spálil přes 8500 kalorií. Za posledních 28 dní mám průměrný čas 5:45 na kilometr a konkrétně poslední týden už jsem naběhal 24,12 km. Celkem hezký ne? Do Vltava Runu zbývají ještě cca 2 týdny, takže ještě trochu máknu a snad tam neumřu.
Co se týče dnešního výběhu, musím říct, že byl rozhodně zajímavej. Poprvý jsem se vydal na slavnou Ladronku vyzkoušet zase něco novýho. Po delší době přiznávám, že jsem to zezačátku trochu neodhadl a běh slušně přepálil. Nevím, jestli to bylo tím nadšením z novýho prostředí nebo jen počáteční nevyrovnaností kroku, ale časy okolo 5:11 nebo 5:13 po dobu 3, 4 kilometrů... to je na mě zatím přecejenom trochu moc. Po kratičký přestávce v polovině jsem si svoji chybu uvědomil (i kvůli tomu, že jsem skoro vyplivnul plíce) a rozhodl se pořádně zpomalit, ať tu osmičku ještě doběhnu. Výsledkem byl skoro o minutu pomalejší kilometr, ale tady je taky potřeba přičíst nějakých 30 až 40 vteřin odpočinkový chůze. V každým případě druhej okruh na Ladronce už jsem si dal v pohodovějším tempu a doběhl celkem v pohodě. Jediný negativum je tak fakt, že mě ke konci začala podivně brnět levá noha. Po doběhnutí jsem zjistil, že to asi bylo přepnutím achilovky, která mě ještě po zbytek dne lehce pobolívala. No, snad se nezničim ještě před závodem.

   

29.4.2015

Dva dny, dvě osmičky, hodina a půl

Je to poprvý, co píšu najednou hned o dvou výbězích, ale dneska se to i docela hodí. Jelikož jsem byl pracovně mimo Prahu od pondělního odpoledne do dnešního, tedy středečního, odpoledne, musel jsem nějak vyřešit co s pravidelným pondělním během. Původní záměr bylo vyběhnout ihned po příjezdu, pracovní povinnosti to však poměrně rychle překazily. Jelikož jsem svůj "tréninkovej plán" na Vltava Run nicméně chtěl dodržet bez jedinýho zaváhání, rozhodl jsem se nakonec, že projednou vyzkouším ranní běh.
Vstal jsem v úterý DOBROVOLNĚ!! už v 6:30 a během půl hodinky se nějak zmátořil, pořádně oblíknul a vyrazil v běžeckým před hotel. Venku bylo příjemných cca 15 stupňů, nádherně slunečno a oproti Praze taky příjemně čerstvej vzduch. Jelikož byl hotel hned vedle lesa, rozhodl jsem se toho využít. Po procvičení a rozehřátí jsem nasadil příjemný tempo a začal v plicích měnit městskej vzduch za ten lesní. Běželo se mi docela v pohodě a první 3 kilometry uběhly celkem rychle. Pak jsem dorazil do prvního osídlení kousek od Lednice, kde jsem si to pomalu otočil a běžel směrem k okresce. Plánovanou přestávku na 4. kilometru jsem musel udělat už o 600m dřív, protože jsem se tak trochu ztratil =D Naštěstí mobil fungoval bezproblémově, takže jsem za chvilku zase nastartoval nohy a běžel dál. Kilometry, který přišly potom byly o poznání horší. Běžel jsem po okresce, kde kolem mě pořád uháněly nějaký auta a autobusy a ještě k tomu to bylo lehce do kopečka. Na 6. kilometru, kdy jsem konečně dorazil zpátky do Lednice už jsem myslel, že vypustím duši. Omrknul jsem tep, trochu zpomalil a protáhnul krok a během chvíle bylo zase líp. V plánu bylo 8 km, což jsem nakonec s lehkým přeběhem za hotel (jakoby druhý kolečko odznova) přecejen zvládnul.... a to v celkem slušným čase 45 minut tzn. tempem 5:37. Po protažení, vychladnutí a vysprchování jsem pak odspěchal na snídani se svými kolegy. Když to shrnu, čekal jsem mnohem horší vstávání, trochu horší běhání (takže z tohohle pohledu spokojenost), ale zároveň mnohem lepší pocit potom. Říká se, že když člověk běhá ráno, je pak přes den nabitej energií... toho jsem si teda nevšim.
Během středy jsme se úspěšně vrátili zpátky do Prahy a jelikož plán je plán, vydal jsem se znovu k Vltavě na výběh... i tentokrát byl cíl jasnej, 8km. Tady musím říct, že mi to hlavně zezačátku moc nešlo. Možná to bylo těma několika cigaretkama během dne, možná 3 hodinama jízdy v autě, ale možná jsem se jen málo protáhl. První dva kilometry jsem se pořád nemohl dostat do tempa, nohy byly těžký a ani to dejchání nebylo to pravý ořechový. Čas jsem měl bídnej, ale během 3. kilometru se všechny tyhle věci začaly vylepšovat a s tím i zaběhnutej čas. Tentokrát jsem běžel od útulku až k Trojský lávce, kde jsem ještě před několika týdny funěl už po 2 kilometrech =) To ohlédnutí je celkem příjemný, musím říct. Cestou zpátky mě začalo lehce píchat v boku, ale stejně jako v Lednici i tady zabralo protažení kroků a zpomalení tempa. Říkal jsem si, že radši pomalejc, než vůbec. Posledních pár kilometrů už byly nohy v perfektním rytmu a musím říct, že nebýt stoupání na posledních 200 metrech, neviděl bych ani ten 9. kiloemtr úplně beznadějně. Čas byl tentokrát trochu horší (46 minut), ale je fakt, že jsem toho hodně ztratil na začátku, pak navlíkáním ponožek pod kolena (zase jsem na to zapomněl a musel je nandavat chvilku po vyběhnutí a spuštění časomíry) a v neposlední řadě taky trošku delší pauzou uprostřed. Celkově tedy spokojenost... osmička definitivně pokořena.

           

25.4.2015

Konečně do zoo a ještě trochu rychlejc

Vzdálenost, kterou bez větších problémů uběhnu se pomalu ale jistě (i když někteří odborníci by asi řekli rychle a nejistě) zvyšuje a tak jsem si konečně mohl troufnout na novou trasu. Od útulku v Zámcích jsem se proběhnul do trojský zoo a zpátky. 3.5km tam, 3,5km zpátky, celkově 7km. Tentokrát jsem si hlídal jak čas, tak rychlost, přesto musím říct, že jsem pořád trochu zmatenej hlavně s průměrnýho tempa. Vidim na hodinkách 5:55 a zrychluju a nakonci z toho výjde 5:34. Což je samozřejmě hezkej čas a jsem rád, že jsem to udejchal i s takovou rychlostí - když si tak vzpomenu na běhání před dvěma týdny, byl jsem při obdobný rychlosti na 4 kilometrech totálně zničenej, teď jen trochu zadejchanej. A jak čtu všude po internetu, hlavní je, aby člověk při dobíhání měl síly ještě na nějakej ten sprintík nebo další kilometr.
Bohužel s posledními dvěma výběhy s hodinkami jsem se začal zajímat i o svou tepovou frekvenci a asi to není nejlepší. Průměrně mi to vychází na nějakejch 154 resp. 158 tepů za minutu, přičemž ale v posledním kilometru atakuju hranici 170 tepů za minutu. Bez větších vysvětlení rovnou řeknu, že to je prostě hodně. Obvykle se doporučuje cca 65% maximálního tepu, což by u mě mělo dle různých propočtů být cca 150. Jasně, jak budu trénovanější, tak to bude postupně klesat, běh mi bude dělat menší potíže a celkově to bude všechno lepší... do tý doby musím buď zpomalit nebo zatnout zuby ještě ty tři týdny. Rozhodl jsem se po tomhle zjištění, že to do Vltava Runu ještě vydržím a poběžím jak to půjde - ne úplně na krev, ale nezávisle na tepu. Jakmile bude po závodě, začnu se řídit čistě tepovou frekvenci, ať to znamená, že poběžím jak šnek nebo jako sprinter. Nechám se řídit čiště doporučenou tepovou zónou a hodinkama... jinak ale musím říct, že jsem se sobotním výběhem spokojenej. Mít po čtyřech dokončených týdnech běhání na účtě 59 poctivě odběhaných kilometrů, to je prostě hezký.

   

22.4.2015

Poprvé s Adidas Fit Smart, pecka

Jak už jsem tu několikrát zmínil, objednal jsem si koncem minulýho týdne příjemně zlevněný hodinky - nebo spíš náramek - Adidas Fit Smart. Fit Smart má tři velký výhody. Používá jako jeden z pouhých dvou zařízení peckový prostředí Adidas miCoach, zobrazuje srdeční tep bez hrudního pásu a hlavně se dokáže spojit s mým mobilem a společně tak fungovat jako perfektní a všestranný zařízení. Z Německa měl balíček původně dorazit ve středu večer, potom v úterý večer a nakonec dorazil už v úterý po obědě, UPS se docela předvedli. Hned odpoledne jsem se na hodinky vrhnul a přestože by se měly nejdřív pořádně nabít, nedalo mi to alespoň si je zkusit, zapnout a obdivovat. V noci jsem je pořádně nabyl, během dnešního oběda vyzkoušel synchronizaci s mobilem a odpoledne už bylo všechno připravený na první kontrolovanej výběh.
Tedy, slovo kontrolovanej je asi trochu silný slovo. Konečně jsem měl celkem jasnou představu o čase a vzdálenosti, ale jak během běhu nejsem zvyklej cokoliv kontrolovat, úplně jsem to ještě neovládal. Na hodinky jsem kouknul jednou, dvakrát za kilometr a o nějakých dalších statistikách než jsou vzdálenost a čas jsem se moc nezajímal. Navíc, na předposledním kilometru jsem viděl nějaký podivně vysoký čísla a tak se je snažil snížit posledním kilometrem. Z toho pramení 7. kilometr za 5:16, což je skutečně hodně nadprůměrnej čas, kterej bych moc dlouho nevydržel. Nakonec jsem zjistil, že ty čísla vůbec tak špatný nebyly, ale že bych se kvůli tomu jakkoliv zlobil, to úplně ne. Tak jako tak, jsem s výběhem spokojenej a s hodinkama taky... jen si na ně trochu zvyknout.
Samotnej výběh byl celkem v pohodě. I když jsem s sebou měl Terku na bruslích, dýchalo se mi docela dobře a vzhledem k teplotě (asi 15 stupňů) jsem se ani nějak přehnaně nepotil. Navíc jsem si dneska taky koupil běžecký návleky na lejtka, takže mě ani ta nebolela. Jediný, co mi teď maličko kazí radost je trochu namožená pravá achillovka. Snad to do soboty pustí. Celkovej čas 39:46 mi na celkový trase o dýlce 7 kilometrů připadá jako fajn čas a navíc jsem měl na konci i tolik sil, že jsem si posledních 100m dal sprintovej závod s bruslema =) Celkově prostě super den.

       

20.4.2015

Spravená nálada a prvních 7km

Jak jsem byl minule naštvanej jak na sebe, tak na tu moji blbou cihlu i na samotnou trasu, tak jsem si to dneska pořádně vynahradil. Počasí pro změnu přálo, na slunci bylo na kraťasy a tričko, ve stínu spíš na mikinu, navíc nádherný odpolední slunce, příjemnej lehčí vítr a dobrá nálada. Docela jsem se na výběh těšil, částečně samozřejmě i proto, že bylo dneska po tejdnu opět zvedání laťky a taky protože jsem to tý trase chtěl na oplátku nandat já. Cíle na odpoledne byly jasný, 7 kilometrů a k tomu ještě ideálně do 40 minut (ani nevím jak jsem k tomu číslu přišel, asi jsem si spočítal 7km x 6 minut a něco odečetl =D). Rovnou můžu říct, že i když se mi to stoprocentně nepovedlo, mám z toho radost.
Jako obvykle byla první polovička tohohle výběhu celkem v pohodě. Potřeboval jsem se trochu rozběhat, takže byl první kilometr trochu tuhej, ale pak už to celkem šlo. Po dlouhý době jsem to dneska zase zkusil s hudbou v uších a zjistil, že to asi prostě opravdu není nic pro mě. Hudba mě vyváděla z rytmu (beat byl moc pomalej na moje kroky), pecky mě štvaly v uších a navíc mi dohrálo album už po cca 6 minutách - no a lezte do kapsy navolit album znova, když jste v plným běhu. Doběhnul jsem tři kilometry a sluchátka sundal. Hned se běželo líp. Cestou zpátky k útulku už to bylo trochu horší, ale pořád žádná tragedie. Pořád musím mít v hlavě, že ještě před týdnem jsem byl rád, že uběhnu 4 kilometry a teď se na pěti cejtím docela dobře. Bohužel i tentokrát mě zklamala ta moje cihla. Možná to bylo tím, že jsem začal měřit se sluchátkama, možná jen neumím nastavit hlasitost, ale zase mi to poslední 3 kilometry nehlásilo vůbec nic... když jsem pak dobíhal do finiše u útulku, mobil jsem vytáhnul a zjistil, že je na něm 6,55. Tak jsem se naštval a s mobilem v ruce těch 450 metrů ještě doběhl. Čas jsem sice trochu přetáhnul a po těch 7 kilometrech už toho moje nohy vážně měly dost, ale zvládnul jsem to a zase se posunul o velkej kus dál. Takže s dneškem spokojenost.

   

18.4.2015

Dneska to nebylo vončo

Jednou to přijít muselo. A přestože jsem i o tomhle v několika tipech pro začátečníky četl, člověka to nikdy úplně nepřipraví. Zaznamenal jsem dneska první lehkej krok zpět. Tedy v číslech, zaběhl jsem "téměř" 6km za čas, kterej je o víc jak minutu horší než minule s tempem 5:59 min/km. Důvodů proč mi to dneska nešlo bych našel víc. Zaprvé, když jsem těch 6km běžel ve středu, bylo nádherný počasí a 24 stupňů. Líp se mi dejchalo, měl jsem toho na sobě míň a nálada byla parádní. Druhým důvodem může být poněkud náročnější trasa, kterou jsem dneska zvolil. Už podruhý jsem byl u útulku v pražský Troje, ale tentokrát, abych to trochu natáhl, jsem si dal ještě jeden kopeček na závěr navíc. Celkově jsem tak nastoupal údajně až 78m, což je oproti 36m v lesoparku přecejen trochu víc. Zatřetí jsem dnes po delší době opět neběžel sám, ale měl jsem s sebou Terku, se kterou jsem samozřejmě zase kecal a nedýchal jak se patří. No a na závěr, dneska se mi snad poprvý vůbec nechtělo běžet. Obvykle se těším, říkám si, že už už chci vyběhnout, ale dneska jsem si říkal, že už to chci mít za sebou a kdybych se potom mohl kouknout sám sobě do očí, asi bych se na to úplně vyprdnul.
Nejvíc mě na tom všem štve, že kdybych měl lepší přehled o tom, jak rychle běžim, resp. kolik mi ještě zbejvá do konce, rozvrhnul bych si to trochu líp a hlavně... uběhnul bych skutečně těch 6 km celých... a ne nějakejch 5,92km. Nohy mě nijak zvlášť nebolely, plíce i břicho byly taky v pohodě a celkově bych ještě nějakejch pár set metrů bez problémů uběhnul. No nicméně jelikož výzvy se maj přijímat, rozhodně nehodlám z týhle trasy ustoupit a chci ji pokořit, v závěru klidně i několikrát.
No a s budoucím týdnem souvisí i moje konečně koupený sportovní hodinky. Moje požadavky byly v zásadě jednoduchý. Chci zůstat v systému Adidas miCoach, kterej je jednoduše parádní. Chci mít přesnej přehled jak rychle běžím, kolik toho mám za sebou a to všechno ne někde v kapsičce na mobilu, ale pěkně přehledně na ruce. Třetím požadavkem je srdeční tep. Zatím trénuju spíš začátečnickým tempem a to s hlavním cílem uběhnout Vltava Run aniž bych tam umřel. Do budouna nicméně plánuju běhat zdravě a tak, abych měl optimální tep, rychlost i vzdálenost. No a když jsem všechny tyhle věci dal dohromady, vyšly mi hodinky Adidas Fit Smart jako nejlepší možnost. O dražších hodinkách Smart Run jsem bohužel přečetl hodně negativ v čele s výdrží baterie a nakonec i ta cena okolo 10 000 je nechutná. Hodinky od jiných značek by mě zase donutily používat jiný a často mnohem horší systémy. Fit Smart se propojí s mobilem pro přesnější měření vzdálenosti a času (s využitím GPS mobilu), měří velmi pohodlně a bez nutnosti hrudního pásu srdeční tep a hlavně se dokáže přes mobil kdykoliv propojit se systémem miCoach, kterej fakt nemá chybičku. Po nákupu na stránkách adidas navíc se slevou 25% mě nakonec Fit Smarty vyšly na krásných 3000 Kč. Ve středu dorazej, takže už se těším jak malej Jarda =)

   

15.4.2015

Jde to líp a líp, už mám v nohou víc jak 30km

Pro svůj sedmej výběh jsem si zase vybral lesopark. Tentokrát to bylo jiný hlavně kvůli počasí. Když jsem před dvěma týdny vybíhal poprvý, ještě se mi kouřilo od pusy. Ještě před tejdnem jsem běhal v tričku, mikině, bundě a rukavicích. Dneska jsem si v teplákách, tričku a mikině s vyhrnutejma rukávama připadal jak exot. Všichni v kraťasech a tričkách, holky v legínách a tílkách, no úplný léto. Navíc to v lesoparku vypadalo jak na Václaváku.
Nicméně z výkonostního hlediska jsem dneska zase spokojenej. Ikdyž mi to zezačátku trošku drhlo, říkal jsem si, že svůj cíl 6 kilometrů snad zvládnu. Nasadil jsem si příjemný tempo okolo 5:45 na kilometr a držel a držel. Jen o trochu rychlejší tempo pro mě bylo ještě před týdnem skoro vražedný, ale dneska to docela šlo. Navíc místo 4 klometrů, resp. 5 kilometrů, který jsem si dal naposledy jsem jich tentokrát zvládnul hezkých kulatých 6. Ono těch 500m se fakt blbě měří a tak je skoro jednodušší oběhnout celej okruh než to zkoušet zapíchnout někde v jeho půlce. Takže, čas dobrej, vzdálenost parádní a ještě můžu říct, že jsem ani ke konci nebyl na umření. Co víc si přát... vidím těch 10km za měsíc čím dál reálnějc.
No a abych dostál i tomu nadpisu, musím se pochlubit, že za ty dva týdny co běhám (cca od středy 1.4.) jsem celkově uběhl už přes 32km. Vzhledem k 7 výběhům to dělá cca 4,5km na jedno vyběhnutí. Pravda, mobil mi na těch 32 km naměřil už 3 hodiny a 32 minut, ale to je asi normální vzhledem k tomu, že jsem především v začátcích opravdu rychlostí ani vytrvalostí absolutně nevládl. Teda ne že bych teď byl nějakej rozjetej a zkušenej, ale lepší se to každým výběhem a to se mi fakt líbí... vždycky když doběhnu, projdu si statistiky a zjistím, že jsem se zase o trochu zlepšil, říkám si, že to za tu námahu stojí. A kdoví, třeba to běhání časem bude vidět i na těle a hlavně mým pivním svalu.

       

13.4.2015

Zámky poprvé, 5 km poprvé

Tak jsem načal i třetí běžeckej tejden nebo taky můžu říct přípravy na Vltava Run. Jelikož je ten závod 10 kilometrovej, dřív či pozdějc se na tu vzdálenost dostat musím. Řekl jsem si tedy, že je s novým týdnem načase i nová vzdálenost. Původních 5,5km jsem vzdal, protože bych prakticky neměl šanci odhadnout, kdy to tak nějak včas otočit zpět k autu a taky není jen tak sehnat nějakou šikovnou trasu tak akorát 2,75km dlouhou. Noapak, při hledání jsem narazil na celkem zajímavou 5km variantu u útulku dole pod starejma Bohnicema a tak jsem se rozhodl to vyzkoušet.
Nový prostředí, nová vzdálenost a tentokrát bohužel mlčící miCoach v mobilu mě sice trochu znervozňovaly a celou cestu jsem měl tak nějak dojem, že mám hrozně těžký nohy, ale nakonec jsem to zvládl a navíc i docela se ctí a plícema na svým místě.
Začátek byl jako obvykle pohodovej a celkově se běželo relativně dobře. Jak už jsem říkal, jen jsem měl tak nějak dojem, že mám těžší nohy než obvykle. Po doběhnutí na předem vyhlídnutej konec asfaltový trasy jsem byl opravdu rád, že můžu na chvilku zpomalit. Uběhnul jsem 2,6km během 15 minut, tak jsem si říkal, že si to zaslouží chvilku vydejchat. Když jsem pak koukal zpětně, z tý chvilky se nakonec udělala minuta... nicméně v celkovým součtu to žádnej problém nebyl. Relativně v pohodě jsem doběhnul i celou cestu zpátky a zničilo mě nakonec až to nepříjemný stoupání ke konci. Byl jsem spocenej, vyfluslej, ale spokojenej. Ještě nikdy v životě jsem snad 5 kilometrů neběžel, takže je to napoprvý docela úspěch. Když si vzpomenu jak jsem před týdnem a dvěma dny poprvé běžel 4 kilometry v Troji, tak to byla mnohem drsnější písnička. Tentokrát jsem to uběhl s plícema na svým místě a navíc v krásným čase 5:59 =) Je to sice na první pohled zhoršení oproti minulýmu výběhu, celkově jsem ale mnohem spokojenější. Už jsem v půlce.

   

11.4.2015

2. Trója, konečně kilometr pod 6 minut !

Ukončil jsem i druhej tejden běhání a první pozitivní zpráva, kterou můžu říct je to, že mě to pořád baví. Občas jsem někde četl, že se to nejčastějc vzdává během prvních několika výběhů až týdnů, tak doufám, že to nejhorší už mám za sebou. Druhá pozitivní zpráva z dneška je, že už mě ani moc nebolej nohy a záda jsou taky lepší. Jestli si na to tělo pomalu zvyká nebo pokaždý běhám jiným stylem nevím... ale dokud to nebolí, tak asi neřeším. Třetí pozitivní zpráva je pak můj nejnovější čas. Po středečením výběhu v lesoparku jsem si říkal, že si tentokrát musím pohlídat především začátek. Minule jsem měl poměrně hrozných 6:51, dnešních 6:07 tak představuje příjemný zlepšení. Taky jsem si ale říkal, že už by to chtělo konečně pokořit onu magickou hranici 6 minut na kilometr. Bohužel s tímhle se pojí asi jediný mínus dnešního výběhu.
Když jsem vybíhal, říkal jsem si "hlavně udržet první kilometr jakž takž a konečně to zaběhnout pod 6 min/kilometr". Bohužel jsem to s tou rychlostí pro změnu přehnal. Poprvý za ty dva tejdny mě nebolely nohy, nebolely záda, ale především ke konci mě začalo lehce píchat pod plícema (takový to typický píchání na boku) a už jsem vážně nevěděl jak dýchat, abych nabral dostatek vzduchu. I tentokrát jsem tak ty čtyři kilomtříky dobíhal silou vůle a byl fakt rád, když mi mobil oznámil splněno. Pravda, po zjištění celkovýho času 22:30 jsem se usmíval celý procvičování a cestu k autu, ale v celkovýho hlediska to asi dobře není. Přepálil jsem to a sotva doběhl. A bohužel, zase si říkám, že kdybych měl lepší přehled o průběžným čase a rychlosti, asi bych si ty výkony korigoval trochu líp. Aaaaa... tím samozřejmě opět narážím na hodinky =) Asi si je dám za měsíc k narozeninám.
Celkový hodnocení tedy vesměs pozitivní. Nohy nebolely, záda nebolely, uběhl jsem opět kýžený 4 kilometry a to ve velice nadějným čase. Jen to prostě trochu líp uhlídat, abych na konci neumíral. Pevně věřím, že s takovýmhle časem za několik týdnů či měsíců nebudu mít vůbec problém, ale prozatím je to trochu moc rychlý.

   

8.4.2015

3. lesopark, mám nějakej pomalej start

Dal jsem si dneska další z běhů v letňanským lesoparku. Potom co jsem to v pondělí zvládnul celkem v pohodě jsem dneska očekával pohodičku... ta se ale bohužel nekonala. Trochu viny na tom možná bude mít Terka, který jsem během běhu musel odpovídat (ona byla na bruslích, to se ji to povídalo =) a chvilkama jsem tak nedejchal jak jsem normálně zvyklej, ale možná prostě jen nebyl ideální den na běhání. Jelikož je lesopark pořád stejnej, nemá cenu sem furt házet mapy. Místo toho jsem si sem tentokrát nahrál časy jednotlivých kilometrů.
Docela dobře je z nich vidět, že byl první kilometr paradoxně nejkatastrofálnější. Čas 6:51 je ostuda i pro mě. Ani nevím jestli jsem se šetřil nebo se teprve zahříval na provozní teplotu, ale asi bych s tím měl do budoucna něco dělat. Problém je to nejen protože mi to kazí průměrnej čas na kilometr, ale hlavně mě to zničilo na konci. Když jsem v polovině, při chvilkový chůzi, viděl jakej mám po 2 kilometrech čas, chtěl jsem to nějak nahrabat zpátky rychlejším během nakonci. No a kvůli rychlejšímu běhu jsem byl nakonci mnohem vyfluslejší, než jsem čekal. Ikdyž uznávám, že čas 5:23 na kilometr je hezkej, takovej kdybych měl vždycky, tak jsem šťastnej jak blecha.
Celkově musím říct, že začínám čím dál víc přemýšlet, že bych si ten čas měl tak nějak líp hlídat... a to mě přirozeně vede k myšlence skutečně si pořídit ty hodinky Adidas Smart Run, na který už nějakej ten den koukám. No dám tomu ještě chvilku.

   

6.4.2015

2. lesopark, tentokrát 4km celkem v pohodě

Načínám druhej tejden běhání a poprvý se vracím na místo činu. Vzhledem k navazující hospůdce v Letňanech jsem se rozhodl opět navštívit Lesopark mezi Letňanama a Kbelama a zkusit si znovu 4km, který jsem horkotěžko zvládnul v sobotu dole u Vltavy. Tentokrát to šlo překvapivě dobře. První okruh byl naprosto v pohodě, druhej už trochu horší, ale pořád klídek. Po dvou kilometrech jsem si dal asi 20 vteřinovou chůzi na vydejchání a pak se pustil do dalších dvou okruhů. Jsem rád, že jsem tentokrát po 3. kilometru nemusel zase zastavovat a běh dokončil s jedinou přestávkou. Nohy sice lehce bolely, ale už to bylo mnohem lepší než minule. Buď jsem konečně našel ten správnej styl nášlapů nebo si na běhání nohy pomalu, ale jistě zvykaj. Po doběhnutí jsem samozřejmě kdovíjak čerstvě nevypadal, ale s trochou snahy bych asi mohl i pokračovat a nezhroutit se u toho, takže rozhodně úspěch.
Zpětně musím říct, že pročtení dalšího běžeckýho článku s radama jak zlepšit techniku běhu asi opravdu pomohlo. Stačilo lehce předsunout těžiště, došlapovat míň na paty a víc na špičky a výsledek je o poznání jinej. I když je to pořád čas, za kterej by se asi většina zkušenějších běžců styděla, já jsem rád, že už alespoň něco uběhnu... a to už v podstatě po 4 výbězích. Takže se včerejškem jednoduše zase spokojenost ;-)

   

4.4.2015

První týden končí, mám za sebou cca 10km

Je sobota a dle mýho měření i konec tohohle "běžeckýho" týdne, mýho úplně prvního =) Dneska opět sám, jsem se vydal na další destinaci, která bude asi v budoucnu jednou z mých oblíbených. Bohužel, i tentokrát se na výkonu dost podepsala moje netrpělivost se zlepšováním. Všude čtu, že má člověk začínat v klidu, pomalu, nedávat si zbytečně vysoký cíle a být trpělivej... bohužel čte se to mnohem jednodušejc než skutečně dělá. Říkal jsem si, že je na čase vyzkoušet zase o trochu delší trasu a tentokrát si dal za cíl uběhnout trasu most Barikádníků - Trojská lávka v délce cca 2km jedním směrem. Přijel jsem z práce, v autě se převlíknul, rychle rozcvičil a vyrazil. První dva kilometry (směrem tam) byly celkem v pohodě, přesto jsem byl docela rád, když mi mobil oznámil dva kilometry a já mohl alespoň na chvilku přejít do chůze. Po asi 30 vteřinách jsem vyrazil zpátky, ale to už byla o dost jiná písnička. Počkal jsem si ještě na oznámení 3. kilometru a zase na chvíli přešel do chůze. Poslední, 4. kilometr už jsem uběhl silou vůle. Celkově to nebylo tak hrozný, ale hrozně mě začaly bolet vnitřní strany holeně... budu muset zjistit co to je za sval nebo spoj a nějak to potrénovat. Bolí mě pokaždý... a dost to při dobíhání otravuje.
Zároveň se nemůžu nepochlubit, že jsem během dnešního dopoledne opět navštívil Decathlon, tentokrát na Černým mostě. Koupil si tam spodní funkční tričko, mikinu, ponožky a rukavičky. Všechno jsem samozřejmě hned vyzkoušel a nemůžu než chválit... Kalenji je možná základní, levná značka, ale do začátku je to mnohem lepší než bavlněný tričko a holý ruce. S dneškem jsem prostě spokojenej... jen ty holeně nějak pořešit.

   

2.4.2015

První výběhy, první čísla z miCoach

Od tý doby co mám botky a kapsu na mobil už uběhlo pár dní a já včera zvládl i druhej výběh. Začátky jsou těžký a asi by nikdo nečekal, že budu hned první tejden běhat maratony... a tak jsem spokojenej i s tím, co zatím zvládám. V pondělí 2,5km po okolí, v úterý pak 1,5km v posilce a ve středu cca 4 km v lesoparku v Letňanech. V lesoparku to sice bylo střídavě chůze a střídavě běh, ale nevadí. Jde to pomalinku, ale času dost... hlavně, že mě to zatím baví. A navíc jsem v lesoparku konečně i poprvé použil aplikaci miCoach. Zjistil jsem, je to celkem přesný a zajímavý. Počítá mi to nejen prostej čas a vzdálenost, ale taky kdy jsem byl rychlejší, kdy pomalejší a tempo na 1 km. Jasně, asi by se do budoucna hodil i srdeční tep, ale vždyť teprve začínám. Prozatím tedy můžu říct, že nepotřebuju žádný speciální udělátka ani superdrahý hodinky abych viděl to, co potřebuju. No, snad to tak půjde i dál.

   

1.4.2015

Začínám s běháním a objevuju miCoach

Běhání... koho by to někdy napadlo, že tohle bude můj novej koníček. Teda, zatím je asi brzo mluvit o koníčku, ale zaujalo mě to natolik, že jsem se rozhodl poslechnout jednu z rad pro začátečníky a založil o tom deníček. Všechno to přitom začalo celkem nevinně před několika měsíci... kluci v práci se ptali jestli s nima nepoběžím Vltava Run, štafetovej běh, kde 12ti členná skupina dohromady naběhá 360 km (každej 3x10km) a já řekl "Jo, proč ne". Říkal jsem si, že jsem kdysi na gymplu běžel přespolní běh a že tohle nebude o moc horší. Obávám se, že jsem svoje schopnosti trochu přecenil =D Nicmééééně, pochopil jsem, že to bude chtít trochu potrénovat a tak jsem se pustil do práce.
První zastávka: Fashion Arena Štěrboholy, Adidas. Boty jsou doma - byly docela drahý, ale hezký, modrý a technicky eňo ňuňo. Co jsem ale vůbec netušil, že existuje i nějakej Adidas miCoach a že tyhle botky jsou tzv. miCompatible. Ve skutečnosti je to jen malá dirka v botě na čip, kterej snímá rychlost běhu, ale ukázalo mi to svět Adidas miCoach a to je něco. Druhá zastávka tedy musela jasně vést na Google Play a k aplikaci miCoach pro Androida a taky na www.micoach.com. No a jak mám já docela rád sociální sítě a komunity, tak jsem to samozřejmě musel hned všechnov vyzkoušet a nastavit. Nastavil jsem si mimo jiné i jakejsi tréninkovej plán - prozatím sice jen posilovací cviky na zpevnění svalů na běhání, ale proč ne. No a nakonec třetí a poslední zastávka. Tentokrát v Decathlonu. Jelikož mám to svoje mobilní pádlo pořád po ruce, nemohl jsem ho nechat doma ani během běhu. Hudba se sama nepřehraje, statistiky mi taky nikdo jinej nespočítá a co kdyby mě někdo nutně sháněl? =) Tak jsem si řekl, že by to chtělo nějakou taštičku, kapsičku nebo pouzdro. Našel jsem si tam nakonec fešný pouzdro akorát na mobil a klíče za dvě stovky.... a bylo to.


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2017, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů