27.8.2012

Šiju šiju si kabátek...

Kdysi mi jedna astroložka, matčina dobrá kamarádka, říkala, že jsem zemský znamení a že bych měl dělat něco praktickýho, něco s hmatatelným výstupem. Naznačovala tím tenkrát jakou bych si měl vybrat vejšku - měl jsem jít na architekturu. Když jsem dal nakonec přednost ekonomii před architekturou, musel jsem si najít něco praktickýho ve svým volným čase. Přechodem na vejšku jsem se navíc po deseti letech vyprdnul i na keramiku, takže ten absťák po něčem hmatatelným byl fakt velkej. Netrvalo tedy dlouho a našel jsem si novej ulítlej koníček... šití. Jakkoliv to zní zženštile a komicky, když (si) člověk něco ušije a pak mu to někdo pochválí, je to skvělej pocit. Pocit dobře odvedený práce.

Hned zezačátku musím věc upravit tak trochu na pravou míru. Ne, nestala se ze mě švadlenka... zas takovej magor nejsem. Šiju jen tak pro radost a abych byl úplně přesnej, šiju jen fantasy kostýmy. Na nějaký seriózní šití ještě zdaleka nemám a tak se bavím šitím alespoň věcí nevyžadujících takovou přesnost. Různý kostýmy na larpy.

Vůbec první věc, na kterou jsem si troufl, byla kápě. Jednoduchá věc sešitá z dvou protilehlých kousků látky. Loni jsem k tomu přidal ještě krátkou tuniku a jakýs takýs kabátek. Oboje to mělo příšernou kvalitu, ale vzhledem k tomu, že jsem jel za lesní lid, moc na tom nezáleželo. Plášť a kalhoty jsem si pořád maličko srabácky koupil přes net. I letos jsem si na první akci udělal krátkou tuniku. A to tak, že dokonce celou v ruce... hrozný sraní, který už bych nechtěl znovu opakovat. Nicméně první pořádnej kousek na mě teprve čekal. Kompletní kostým mága vody - kápě, varkoč, roucho... a to všechno bohatě zdobený.

Tady je nutný vrátit se o kousek zpět. Celou dobu od roku 2010 jsem používal starej stroj Textima od máti mý bývalý přítelkyně. Byl to luxusně těžkej, poctivej stroj s mnoha různými stehy, s jemným pedálem a s úžasně praktickou bednou na přenášení. Na druhou stranu jsem se s ním hodně často hádal... pořád se mi zamotávala spodní nit a v kuse jsem neušil ani 20cm. Možná to bylo mojí blbostí, možná to bylo stářím a složitostí stroje. V každým případě mi ale s tímhle strojem letos v červenci došla trpělivost a rozhodl jsem se koupit si novej. Kamarád mi doporučil Brother BQ 17, já ho poslechl a udělal jsem dobře. TÍMTO TI, JANUSI, MOC DĚKUJU !! S novým strojem, který má shodou okolností horní podávání spodní nitě (odborně se tomu nadává rotační chapač), se šije jedna báseň. Nově nejsem omezen dobrou náladu stroje, ale už jen svou křivou rukou, špatně nakresleným střihem a vlastní fantazií. Asi to bude vypadat směšně, ale je to úžasnej pocit, když člověka brzdí jen jeho vlastní fantazie. Najednou může ušít cokoliv, jakkoliv, hrát si se střihem, přidělávat ozdoby, přidělávat vychytávky atp. Tahle koupě se prostě vyplatila... a tak začal můj koníček nabírat konečně pořádnou podobu... konečně můžu říct, že mě šití opravdu baví.

Ale zpět k mýmu poslednímu dílku. Všechno to začalo přihlášením na Gothic larp, kterej kluci pořádaj už několik let na hradě Točník. Tenhle larp je už podle názvu založenej na oblíbený počítačový RPG hře Gothic. Problém byl, že mi tohle jméno ještě před měsícem nic neříkalo. Abych se tedy pořádně připravil (a taky zabil letní čas), zahrál jsem si během několika následujících týdnů jak Gothic 1, tak Gothic 2. Svět Gothicu mě absolutně nadchnul a tak se na samotnou akci těším víc než na jakoukoliv jinou. No a jelikož si každej správnej larpák dává na svým kostýmu záležet, ani já jsem nemohl zůstat pozadu. Stáhnul jsem si plno obrázků a střihů a pustil se do práce.

Jako postavu jsem si zvolil mága vody. Tihle kněží mi byli sympatičtí už před hrou a po ní si za svým názorem stojím ještě o něco pevnějc. Navíc, ikdyž to o výběru nijak nerozhodovalo, mají relativně lehký kostým. Paladinové by měli mít plátovou zbroj, žoldáci by měli mít alespoň kroužky nebo koženku a takoví skřeti by teoreticky měli být dokonce celý pomalovaní a potrhaní. Oproti tomu zní kněžské roucho jako příjemná procházka růžovou zahradou. Je ale pravda, že i roucho může být uplně jednoduchý, ale taky pěkně složitý, zdobený a vrstvený. To moje je, troufám si říct, zdobený a vrstvený nadprůměrně.

Původní předloha (1. obrázek) vypadá celkem složitě. Bylo jasný, že úplný kopie se docílit nedá. Přesto jsem se snažil alespoň základní prvky zachovat. Roucho mělo především vypadat mohutně, těžce a být hodně zdobený. Na klasický tmavě modrý roucho jsem přidělal falešný druhý rukávy, dopředu a dozadu jsem přes krk natáhl světle modrej dlouhej varkoč a kolem krku jsem přidal kápi, protože to co má kolem krku ta postavička opravdu nevím co je. Pomocí dvou druhů zlatých stuh jsem ozdobil jak varkoč, tak jednotlivý části roucha. Normální rukávy, druhý rukávy, okruží kápě a spodní lem. Jako vychytávku jsem do rukávů přidal ještě malý zábrany, aby se tam vytvořila malá kapsička... třeba na lektvary.
Celkově jsem u stroje strávil asi týden a půl, ale nutno dodat, že jsem ještě mezitim stihl pětidenní cyklovýlet na Moravu a dohrát celou Gothic 2. Nelze tedy než doufat, že můj výtvor ocení i někdo další... nejen proto, ale i proto to přece dělám ;-)

                  

Aktualizace:
Přidávám ještě několik fotek přímo z akce 7.-9.9.2012. Většina fotek je bohužel zezadu (asi jsem moc pobíhal mimo hrad) nicméně na světle je to pořád vidět líp než doma v chodbě. Kostým měl poměrně velkej úspěch jak mezi zkušenými larpáky, tak mezi mými přátely a nakonec musím i já říct, že se nosil dobře. Přes den v něm nebylo vedro a v noci příjemně hřál... takže velká spokojenost...