30.10.2019

Adam, prvorozený rodu Vostrých

Počet příspěvků, který posledních pár let plivu by se na roční bázi mohl počítat na prstech jedné ruky. Už ani ta kvartální periodicita není co to bývalo. Tentokrát k tomu mnám ale skutečně pádnej důvod. Jen jeden den potom, co jsem sepsal a zveřejnil svůj poslední příspěvek (kde jsem mimochodem ještě v klidu naznačoval 3-4 týdny čekání) se nám narodil prcek. Kdo má děti asi chápe, že takováhle životní změna od člověka vyžaduje hodně času, úsilí a nervů a na nějaký stránky prostě nezbyl čas... kdo děti nemá, hmm, užívejte života, vyspávejte a cestujte co hrdlo ráčí. S mrňouskem je to trochu složitější ;-)

Když jsem si tak četl poslední příspěvek z 5.3.2019, trochu mě zarazilo, že jsem vlastně celou dobu psal o nějaký technice a o prckovi skoro nic. Ono ne že by bylo o čem psát, kromě jména jsme o něm vlastně nic nevěděli, ale i tak jsem to asi mohl pojmout trochu jinak. Takže teď bez dalšího zdržování rovnou k tématu nejdůležitějšímu...

Adam Vostrý, prvorozený dědic našeho "rodu" se narodil ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze 6.3.2019, ve 21:05, měřící 51 centimetrů a važící 2870 gramů. Narodil se cca 3,5 týdny před termínem, takže si ho ještě přes noc nechali na vyhřívání, ale druhej den už byl naprosto v pořádku. U porodu jsem samozřejmě byl, a i když na mě byla pupeční šňůra už trochu moc, jsem moc rád, že to tak vyšlo. Prcek začal okamžitě řvát na celej pokoj (a to bylo asi naposledy, co jsme byli rádi, že řve =D) a ještě než ho sestřičky doměřily a dovážily, jal jsem se počítání prstů. Výslednej počet 20 kousků mě samozřejmě potěšil. Ono se to zdá jako blbost, ale jsem si jistej, že minimálně polovina tatínků to dělá úplně stejně. Chce to prostě 1 hlavu, 2 ruce, 2 nohy a 20 prstů...

Kuriozita, dá-li se to tak nazvat, našeho porodu byla v jeho načasování. Kousek před šestou večerní jsem si v klidu psal e-mail v kanclu, když mi Terka volala ze Starbucks meetingu, že ji asi odtekla voda a abych pro ní co nejdřív přijel. No jo, ale já s sebou neměl auto, vždyť jsme to čekali až tak za 4 týdny! Doteď nevím proč ji nenapadlo volat sanitku, nicméně já si rychle zavolal taxíka a udělal si okružní jízdu po Praze. Chudák pan taxikář. Když pochopil, že veze ženu těsně před porodem, asi v něm trochu hrklo. V nemocnici jsme byli asi v 18:45, počkali si na základní vyšetření a já pak hned Uberem pelášil domu pro saky paky. Se vším všudy mi to trvalo asi hodinu, takže by člověk řekl, že pohodička, rodit přece může stejně ve tři v noci jako v devět ráno. Chyba lávky. Když jsem kolem osmý dorazil zpátky do nemocnice, hlásili mi už 10 cm a že na to za chvilku půjdem. Nestihl jsem ani pořádně vyplnit všechny lejstra (což by asi bývalo lepší nezmiňovat =) a už se rodilo. Jak jsem psal na FB a vykládal kdekomu, takhle rychlý jsem si to nepředstavoval. Stačilo pár zatlačení a naše nudlička byla venku. Vím, že od chlapa to zní blbě, ale jak to všechno proběhlo tak rychle, vlastně jsem si ten porod ani nestihl užít =D Celkem jsme měli na stopkách od odtečení vody do narození prcka cca 3 hodiny a 5 minut. A já byl o půlnoci zase doma, jako by se nechumelilo... jen holky se mňoukáním dožadovaly, abych jim konečně dal nažrat.

Za týden tomu bude přesně 8 měsíců, co se Adam narodil. Není to sice žádný převratný jubileum, ale proč se netěšit z maličkostí. V současné době jsme tak nějak ve fázi prvního překotnýho lezení, ale první zoubek ani vlasy jsme ještě pořádně neviděli... tak snad se povede do konce roku. Co mě těší každým dnem víc a víc je fakt, že prcek reaguje a reaguje skoro jako by i věděl o co jde. Teda ne že by pustil dudlika, když mu ho chceme jít vyčistit a naopak že by ho udržel v puse, když mu to v jeho zájmu radíme, ale když se člověk vrátí z práce, uvítá ho úsměvem. Když se na něj člověk usměje, usměje se na něj taky. Když mu člověk nabídne prst, s radostí ho obejme a drží ho jako by na něm visel z útesu. Jasně, něco z toho jsou přirozený reflexy, ale pointa je, že to dělá radost.

Fotek malýho Adama máme, řekl bych, celkem dost a to jak z prvních hodin, tak z posledního měsíce. Některý (hlavně na začátku) jsou trochu lepší kvalita, protože to ještě bylo "oficiální" focerní mým Canonem, další jsou pak spíš momentky zaznamenaný lepším nebo mhorším mobilem. Než abych tedy popisoval jakej jsme udělali bobek a jak se prcek vyvíjí, radši vám ho ukážu - teda ten bobek zrovna ne ;-)