Už je to nějaká doba, co jsem vystudoval mezinárodní obchod a marketing na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Přestože mi mezinárodní obchod jako takový nic neříkal, ve spojení s marketingovou vedlejší specializací to utvořilo velmi šikovný mix znalostí, zkušeností a mindsetu, který mě úspěšně provází dodnes.
Po deseti letech strávených v mezinárodním marketingovém prostředí ve třech různých sektorech si troufám říct, že mezi mé hlavní přednosti patří workoholismus, loajalita a multitasking. Svého času jsem v Subway žongloval s 12 CEE zeměmi a tužka mi v půl šestý bohužel opravdu nepadá.
Domluvím se čtyřmi jazyky, orientuju se na českém a polském agenturním a mediálním trhu, se stresem jsme starý kámoši a organizoval jsem vlastníma rukama tolik kampaní, akcí a produkcí, že už si jen tak z něčeho na prdel nesednu. A přesto se každý den učím novým věcem, což je na tom vlastně to nejlepší.
Po krásných 6 letech plných zeleniny a mezinárodního prostředí bylo na čase změnit působiště, přeorientovat se na flame-grilling a nejlepší burgery v QSR a využít všech nabraných zkušeností. Přechod do Burger Kingu a k tomu jen pro český trh se zdál být skoro jako krok zpět. Je to přece jen jedna země a třeba v Polsku jich je 2x - 3x méně. Dodnes se z tohoto omylu vzpamatovávám ;-) Tak velký skok v zodpovědnosti, samostatnosti a workoholismu jsem naposledy zažil před 6 lety. Je to hodně náročné, ale díky bohu, také velmi naplňující.
Jakožto marketingový manažer master-franchisanta za Burger King v České republice mám plnou zodpovědnost za marketingovou strategii, mediální plánování, prezentaci značky, veškeré spolupráce, produkci, NPD, komunikaci, customer care, otevírání, LSM aktivity a viditelnost restaurací, IT/MKT podporu, merch a spoustu dalších věcí, které ani nemají kategorii. Máme silný tým agentur s mnoha dosud nezrealizovanými nápady, máme zkušený a ambiciózní interní tým a rosteme jako značka i "centrála" neuvěřitelným tempem. Pokud se všichni naučíme ještě trochu lépe balancovat pracovní a osobní život, tohle nemůže dopadnout jinak než mnoha úspěšnými roky.
Po roce u aut a dvou letech u pneumatik by asi nikdo nehádal, že skončím v gastronomii. Není to ale až tak překvapující když zmíním, že jsem v Subway už dřív 2 roky pracoval jako Sandwich Artist (brigáda) a psal o nich bakalářku. Když srovnám nástupní tempo Subway s předchozími dvěma pozicemi, stalo se přesně to čeho jsem se obával. Vůbec jsem nestíhal, byl jsem údajně jako lenochod. Naštěstí ne na dlouho. Po 3 měsících zaučování (což se mi stalo poprvé a asi i naposledy) jsem se chopil marketingových aktivit Polska, Česka, Slovenska, Bulharska a Chorvatska. V průběhu let se počet lidí v marketingovém týmu scvrknul z 5 na 2, takže to bylo občas opravdu o nervy. Díky bohu jsem v Subway parádně zapadl do týmu a dodnes je ta hrstka lidí jedna z mých nejoblíbenějších. Za vyzdvihnutí by určitě stála Marketingová manažerka Katka Turková, Operations manažer Honza Mazánek nebo šef celého kanclu, Martin Princ. Provázeli mě celých šest let a bez nich by to prostě nešlo. Profesně i osobně.
Obsah práce marketingového koordinátora pro CEE byl hodně rozsáhlý, já osobně za stěžejní považuju 5 oblastí. 1) Práce s agenturami. Od kreativních, přes mediální až po produkční. V jednu dobu jsem jich měl na krku 15. Pojí se s nimi to nejšílenější, ale i nejhezčí. 2) Sestavování, kontrola a obsluha národních rozpočtů. Začínal jsem na 5 zemích, nakonec jsem se dostal až na 12 zemí. Musel jsem samozřejmě vědět o každé faktuře na každý z těchto trhů. 3) Produkce tištěných materiálů na restaurace. Ať už to byla kompletní změna menu boardů pro 300 restaurací ve 12 jazycích nebo pravidelné kampaně, kde jsme v Polsku běžně tiskli 800 plakátů ve 24 různých formátech. Vždycky to byla šílená koordinace několika agentur, orientace v nekonečných distribučních listech a honění deadlinů. 4) Plánování mediálních kampaní. Vzhledem k různorodosti zemí jsem měl jak malé země jen s FB & IG, ale i milionové rozpočty, které umožňovaly komplexní online kampaně, influencery, outdoor, rádio nebo e-gaming. 5) Komunikace s partnery. Měl jsem možnost pracovat s Pepsi, Coca-Colou, Glovem, Uber Eats, mnoha lokálními akcemi i partnery (Majálesy, Metronome, ISIC, Raifka, Sphere...). Někdy bylo hodně náročné je k něčemu dokopat, ale někdy (například s polskou Coca-Colou) to byla naprostá radost.
Kdyby náhodou... Mitas je jeden z nejvýznamnějších českých i světových výrobců speciálizovaných pneumatik pro zemědělské a stavební stroje. Vyrábí také letecké pneumatiky a hodně oblíbené motocyklové. Automobilové pneumatiky Mitas bohužel nevyrábí a tak se do obecného povědomí dlouhodobě moc nedostává. A jak jsem v takovém segmentu vůbec skončil? Inu, v roce 2017 mi to jako přechod z automobilového průmyslu přišlo kousek. A budoucím kolegům asi taky.
V Mitasce jsem měl poprvé volnější ruce ve formování vztahů s obchodními partnery i návrhu marketingových aktivit. Pracoval jsem tu se 4 prodejními týmy zodpovědnými za přímý prodej do střední a jižní Evropy, Asie, Oceánie, Afriky a Jižní Ameriky. Záběr to byl obrovský, na druhou stranu vzdálenosti často odpovídala i úroveň podpory. Zatímco v Česku a ve východní Evropě jsme měli reklamy v tisku nebo parádní eventy (polní dny, výstavy, školení), partnerům například v Indonésii jsme v podstatě jen dodávali podklady a poskytovali finanční podporu. Výrazně jsem tam přičichnul k merchi, k organizování velkých výstav i malých školení, tvorbě obsahu na sociálních sítích a okrajově i k printu. Poprvé jsem byl taky zodpovědný za marketingové rozpočty jednotlivých oddělení.
Mé první skutečné zaměstnání mě potkalo ještě během posledního roku studií a jelikož to byla pozice vázaná na studium, paradoxně jsem to studium kvůli Nissanu ještě o půl roku protáhl. Tady jsem se poprvé setkal se skutečným korporátním marketingem a po několikaleté pauze (VŠ) jsem si zase musel zvyknout na pravidelné vstávání a naklusání k počítači bez keců a bez výjimek. Za což jsem zpětně moc rád. S mým tehdejším šéfem Markem Vodičkou jsme si podle mě sedli perfektně, což z této pozice udělalo téměř dream job.
Samozřejmě to byly začátky, takže jsem pracoval hlavně na adaptacích online a offline materiálů (web, ceníky, brožury atp.) koordinaci deadlinů s HQ v Budapešti, podpoře dealerů a pomoci například s
parádní roadshow. Nejednou jsem vyjížděl do showroomů, abych tam něco dovezl, odvezl, domluvil nebo zkontroloval. Dnes už bych to možná tak růžově neviděl, ale tehdy jsem z toho měl velkou radost.
Poprvé jsem byl také přítomen u nahrávání voiceoveru televizní reklamy, což byl pro studenta velký zážitek. Nebýt to trainee pozice (a tudíž s koncem studií skončila i práce), myslím, že bych tam
vydržel ještě dlouhá léta.
Pokud zabrousím trochu víc do volnýho času, kterýho je nějak záhadně míň a míň, rád fotim, rád lítám s dronem, rád jezdím na elektrokoloběžce a rád sportuju (fotbal, kolo, brusle, bowling) a, možná trochu překvapivě, docela rád peču dorty. A samozřejmě, ani po 20 letech mě nepřestává bavit webdesign a ruční psaní stránek. Není tajemstvím, že nejradši prolévám krk pořádně hořkým pivem (Ratar ideál), ale nepohrdnu ani dobrým rumem nebo medovým Jackem. Posledních par let samozřejmě všechny tyto koníčky trochu ustupujou dětem... tu a tam si ale čas najdu.
Fotografie patří určitě k jednomu z mých nejdelších koníčků. Aktivnějc fotím od léta 2011. Tehdy to vše začalo koupí první zrcadlovky Canon 1100D a působením ve studentským magazínu Economix. Poslední roky
už fotím hodně minimalisticky a promýšlím každou fotku, takže si i z týdenní dovolený přivezu třeba jen 50 fotek.
Zprvu mě nějvíc bavila reportážní fotografie, momentky a emoce, ale od konce studentských let se zaměřuju spíš na makrofotografii. Baví mě ten klid, pohoda, detail a hlavně výsledek, který často překvapí.
Snažím se přes fotky předat nějakou tu nostalgii, zasnění, klid a snad se i sem tam daří. Tady je moje fotogalerie.
A čím dnes fotím?
Canon EOS 60D
Canon EF 70-200mm f/4.0 L USM
Canon EF 24-105mm f/4 L IS USM
Canon EF-S 10-22mm f/3.5-4.5 USM
Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM
Canon EF 50mm f/1.8 II
DJI Mavic Pro
Mít bowling jako nejoblíbenější sport asi není zrovna hodno mý obecně sportovní povahy, je to ale asi kvůli jednoduchý realizaci, kdy kromě koule, bot a dráhy nikoho nepotřebuju, tak nějak nejjednodušší.
Ještě pár let zpátky jsem bowling hrával jen pod vlivem a to jednou, maximálně dvakrát do roka, když mě někdo pozval.
Od té doby jsem tomu věnoval asi 1,5 roku pravidelných tréninků, dostal vlastní kouli a v nejlepších dobách navštěvoval hernu i 2x, 3x týdně. Průměr se postupně zvedal a tak jsme s kamarádama dokonce
založili bowlingovej tým a zkusili ABL, amatérskou bowlingovou ligu. Trvalo nám to tři sezóny (sezóna = půlrok), ale nakonec jsme se k trofeji přecejen vyškrábli a na podzim 2019 skončili na 2. místě
v 6. lize na Proseku. Z nedostatku fantazie jsme se pojmenovali podle našich chlastacích víkendů na Smrkově. Ale dresy máme parádní...
I když jsem nikdy nebyl žádnej technickej šílenec, grafika ve spojení se základama HTML, CSS, JavaScriptu a drobátko PHP mě prostě dostala a baví mě už od roku 2005, kdy jsem poprvé vytvořil tyto stránky. Tehdy v
16ti letech jsem se základy naučil během jedinýho léta a hned spustil hudební hitparádu, fotbalový, rallye a další sekce. Tehdy to frčelo ;-) Dnes už je to spíš taková "meditační" záležitost, přesto musím říct,
že se při prakticky každý aktualizaci naučím něco novýho.
I když jsem během těch 19 let spolupracoval na docela dost projektech a prezentacích, nikdy jsem se bohužel nedostal k placené spolupráci. Na druhou stranu mě to i tak vždycky bavilo. A i teď, když kousek
před půlnocí sepisuju tenhle text se chvilkama zastavuju a divím se proč mě to vůbec baví. Koukám do PSPadu, sepisuju ručně kód, kterej má asi k dokonalosti hodně daleko a mohl bych to dělat hodiny.
Vesměs obrazovou historii těchto stránek jsem si naštěstí v průběhu let schovával a tak mám alespoň hezkou vzpomínku ve starodávné sekci Tvorba
Zaujalo vás tu něco? Dejte mi vedět přes tenhle jednoduchej formulář a já se vám co nejdřív ozvu.
Anebo se můžeme spojit na sociálních sítích. Pro nabídky spolupráce bude nejlepší nažhavit LinkedIn. Díky.