27.6.2017

Značky a jejich význam v našem životě

Na první pohled to může vypadat jako nadpis nějakýho odbornýho článku nebo jako začátek nudný eseje, ale žádný strachy. Něco takovýho už pár let nemám zapotřebí a poslední dobou ani čas. Docela dlouho už mi ale v hlavě vězí myšlenka, že se začínám čí dál víc profilovat v rámci preference značek. S některými značkami se čím dál víc podvědomě ztoztožňuju, o některých naopak skoro nepřemejšlím. Nejsem si navíc vůbec jistej, zda je to jen individuální, zda to má něco společnýho s mým oborem nebo je to prostě normální vývoj člověka. Anebo řeším úplný blbosti...

Mohl bych začít odborně. Co je to vůbec značka, z čeho se skládá a jakou má v rámci marketingu a dnešní konzumní společnosti roli. Sepsal jsem tyhle kecy už v bakalářce, v diplomce a určitě i v nějakolika seminárkách během studia, znám to tudíž skoro nazpaměť. Pro účel tohohle příspěvku nicméně podle mě postačí říct, že značka v dnešním světě znamená často mnohem víc než samotný funkční vlastnosti - mobilů, tabletů, počítačů, džín, bot, jídla, prostě čehokoliv. Jasně, nedá se to úplně generalizovat, ale co si budeme nalhávat, značka produktu více či méně ovlivňuje všechny z nás.

Pryč ale od nicneříkající teorie. V poslední době, řekl bych tak poslední rok až dva, mě zaujalo, jak jsem se podvědomě začal vyhraňovat vůči některým značkám a vůči jiným jsem přilnul víc než kdy dřív. Říkám podvědomě, protože mi nepřijde, že bych tato rozhodnutí dělal schválně, vědomě, cíleně... některý věci prostě vůbec nezvažuju, zatímco u jiných předpokládám výhody, aniž bych o produktu cokoliv věděl. Zajímavý na tom je taky fakt, že se obvykle jedná o dvojici značek, které proti sobě „pomyslně bojují“ o mojí pozornost.

První příklad lepší než kterýkoliv jiný je například souboj Samsung vs. Apple. Už je to hodně dávno, co jsem si koupil první mobil značky Samsung. Nejdřív to byl chytrej telefon, pak blbej, pak zase chytrej, pak následoval tablet Samsung, služební telefon Samsung a pak jsem Samsung koupil i přítelkyni. Pomyslnou linii narušil až můj poslední telefon, který jsem si koupil před měsícem a který je značky Lenovo, ale to je teď irelevantní. Kdyby to jen končilo u mobilní techniky. Postupně jsem si uvědomil, že mám shodou okolností doma taky monitor Samsung, televizi Samsung a dokonce i mikrovlnku Samsung. A já to vážně nekupoval s úmyslem kupovat si jenom tuhle značku. Prostě se tyhle produkty nejvíc hodily svými rozměry, cenou nebo poměrem výkon/cena. A co se dá dělat, shodou okolností prostě byly značky Samsung. Oproti tomu Apple potkávám každej den u kolegů, kamarádů, v reklamách, na internetu a přestože absolutně nepochybuju o funkčních výhodách totoho výrobce, v životě jsem ani koutkem mysli nepomyslel na nákup výrobku Apple. Nepovažuju se ani za zarytýho odpůrce Applu ani za nadšenýho fanouška Samsungu... bohužel, nebo naštěstí, činy naznačují něco jiného.

                   

Podobný příběh mám třeba s další technikou a soubojem Canon vs. Nikon. Veškerou fototechniku, kterou vlastním mám značky Canon, mámě jsem doporučil kompakt značky Canon a shodou okolností mám doma taky tiskárnu značky Canon. Vím, Nikon tiskárny nevyrábí, ale stejně jako u Samsungu i tady rozhodně nebylo účelem koupit Canon. Prostě shodou okolností zrovna Canon nabízel nejzajímavější produkt. Naopak, o Nikonu jsem nikdy ani nepřemýšlel... a to jsem ho dokonce doporučil kamarádovi. A stejně jsem ani na chvilku nepřemýšlel nad tím porovnat si Canon a Nikon. Trochu blbý, ale upřímný.

Posledním příkladem z trochu jinýho oboru je sportovní oblečení. Tady se jedná o souboj Adidas vs. Nike. Aniž bych to vyhledával, zjistil jsem časem, že mám sálovky Adidas, turfy Adidas, běžecký boty Adidas, oboje kraťasy Adidas, dresy Adidas... no a pár dalších věcí od Decathlonu =) Taky jedinej fotbalovej tým, kterýmu aktivně fandím, Chelsea FC, oblíká právě a jen Adidas. Nepochybuju o tom, že Nike nabízí stejně, ne-li víc kvalitní oblečení a boty, ale je to jako by tu byla nějaká neviditelná bariera, která mi brání o tom byť jen přemýšlet. Nejsem odpůrce Niku, jen jsem prostě nikdy ani nepřemejšlel nad tím si od něj něco koupit.

Postupem času zjišťuju, že se takhle „profiluju“ v čím dál víc věcech v mým životě. Dřív jsem pil prakticky jakejkoliv tvrdej alkohol, dneska už jen výhradně rum a pokud možno Legendario nebo některej z „lepších“ typu Diplomatico, Havana Sellection nebo Zacapa. Dřív jsem pil jakýkoliv pivo. Dneska samozřejmě v případě potřeby samozřejmě taky, ale pokud to jen trochu jde, beru si Svijany. Dřív mi bylo jedno jestli Slávie nebo Sparta, dneska jedině Sparta. I když mi ti fotbalisti připadaj jako vypatlaní blbci, stejně bych ani nepřemýšlel o fandění Slávii. A takových příkladů je hodně... a já se ptám, je to jen tím, že pracuju v marketingu a všem, co kupuju přemejšlím i s přihlédnutím k tomu, jak se prezentují? Nebo je to jen nějaký divný období? Nebo je to prostě klasickej vývoj člověka, že časem víc tíhne k ověřeným věcem a s věkem ztrácí ochotu riskovat s novým výrobcem?

Pokud by byla pravdivá poslední teorie, dává mi to jako člověku z marketingu další signál, že snažit se zaujmout mladou generaci teenagerů je momentálně naší největší prioritou. Nejenže je to budoucí kupní síla zvyklá prakticky žít svůj život online, ale především je to generace, která si ještě svoje pouta ke značkám teprve utváří. Mě už dneska Nikon nebo Nike jen tak něčím nezvyklá, před deseti lety ale možná i jo...kdoví. Pokud se tu k tomu pročetl nějakej teoretik marketingu (jestli něco takovýho existuje), asi se musí chytat za hlavu. Pokud se k tomu dočetl někdo, komu je můj život úplně u zadku, asi se taky chytá za hlavu za ten promarněnej čas. Pro všechny ostatní je to ale, věřím, malý pobídnutí k zamyšlení. Vážně jsme časem víc a víc spjatí s oblíbenou značkou nebo je to prostě jen moje omezenost vybrat si pořádně podle funkčních vlastností a ne podle mediálně masáže? Anebo řeším úplný blbosti?


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů