27.3.2017

Phantom 3 Standard, nestandardní koníček

"Když jsem se v 27 letech rozhodoval co za blbost doma ještě nemám, kvadrokoptéra byla jasnou volbou"... asi tak by mohlo znít zdůvodnění mé nejnovější "hračky", která poslední týdny těžce konkuruje bowlingu a klasický focení už do země zadupala úplně. Na postupně se rozrůstající seznam mých koníčků přibyla další položka a já si říkám, jestli už toho náhodou nemám trochu moc. Focení, bowling, fotbal, kulečník, hospody s kámošema, inline bruslení, teď i lítání s kvadrokoptérou a určitě by se našlo ještě něco dalšího. Do toho od dubna nová práce, doma dvě koťata a jedna přítelkyně, o kterou člověk taky musí čas od času pěčovat... a k tomu všemu nám v neděli ukradli jednu hodinu života!! =)

Kvadrokoptéra neboli dron neboli bezpilotní letoun je zjednodušeně řečeno relativně lehká lítající krabička s čtyřmi a více vrtulkami, kterou je možný řídit dálkovým ovladačem/vysílačem. Stoupá, klesá, otáčí se a pokud má člověk správnej model, tak i natáčí video a fotí. Že mě to ve vzduchu baví jsem věděl už cca od roku 2008, kdy jsem si pořídil cvičnýho komorovýho draka... to ale byla přecejen trochu jiná úroveň. Reálně jsem po rádiem kontrolovaných lítajících "helikoptérách" začal pokukovat asi před rokem. Říkal jsem si, že by bylo super pořídit si taky jedno to "letadýlko" a lítat s tím tam a zpátky a tak netrvalo dlouho a kvadrokoptéra se objevila na mým wishlistu. Bohužel, z nějakýho záhadnýho důvodu tuhle položku moje okolí celej rok úspěšně ignorovalo a tak nezbylo než si to zařídit osobně.

První varianta zněla, že max do 3000 Kč určitě něco pořádnýho seženu. Koukal jsem na Heuréku i modelářský weby, pročítal recenze, koukal na videa na YouTube a pořád si neuměl vybrat. Požadavky byly přitom jasný. Musí to umět základně lítat, musí to mít kamerku a pokud by to šlo, mohlo by to i přenášet obraz do mobilu pro přímej přenos, ať vidím co fotím. Hledal jsem, porovnával jsem a pokaždý, když už se mi nějakej kousek líbil, tak jsem se jinde dočetl nebo dokoukal, že ty fotky a video z něj stojej za prd a že by bylo lepší si trochu připlatit. Takhle jsem bohužel pokračoval od dvou přes tři, čtyři až k pěti tisícům korun. Stejně to ale bylo všechno takový "nejistý"... mám utratit pět tisíc za něco, z čeho budou pofidérní fotky, který se budu stydět publikovat? Jasně, že jsem nečekal zázraky na úrovni zrcadlovky, ale zase vocaď pocaď. No a během toho hledání jsem narazil i na značku DJI. Zjistil jsem, že je to ve světě kvadrokoptér naprostá jednička... jen ty ceny vypadaly jako z jinýho světa. A pak se to stalo. Z letošních dvou zahraničních služebních cest jsem si přinesl až nečekaně dost peněz, se kterejma žádnej rozpočet nepočítal a byly tedy tak trochu "mimo systém". A bylo to bez deseti korun přesně tolik, kolik stojí nejlevnější model kvadrokoptéry DJI. Trvalo to asi deset minut a já se definitivně rozhodl... když kvadrokoptéru, tak pořádnou. Kvalitní, s dlouhým časem letu, super kamerkou, sofistikovaným systémem a od značky, která znamená jistotu. Rozhodl jsem se pro model DJI Phantom 3 Standard. S letovým časem cca 25 minut dalece převyšoval blbosti za 5 tisíc, měl spoustu zajímavých věcí, který mě jako laika zaujaly (například funkce Go Home nebo Follow Me), nabízel přímej přenos do mobilu s kompletním rozhraním v podobě aplikace DJI GO a hlavně kameru schopnou natáčet ve 2,7K a fotit fotky o rozměrech až 4000x3000 pixelů. Jak jsem byl pozdějc překvapenej, že je to naprostej entry-level a že ty peníze jsou vlastně docela drobný oproti dalším modelům DJI... =)

Se svou novou hračkou jsem samozřejmě chtěl vzlétnout hned první den, co jsem si ji z obchodu přivezl, tyhle plány ale bohužel překazila chřipka a nechutný počasí. Počkal jsem si tedy až oboje odezní a jal se lítat. Naši první zastávkou byla obec Bášť, cca 10 km severně od Prahy. Nikde ani noha, baráčky bezpečně daleko a klid na první nejisté krůčky. Trvalo asi deset minut než jsem nasadil vrtulky, stroj se zahřál na správnou teplotu a než jsem skalibroval kompas a pak jsem konečně vzlítnul. Moje první pocity dost dobře a vtipně vystihuje jeden příspěvek v DJI skupině na Facebooku: "byl jsem nervozni jak prvnicka, no a kdyz pak vzlitnul cca 30m nad mou hlavu, tak jsem malem omdlel" =D Je celkem paradoxní, že zrovna z prvního letu máme s Terkou docela povedený video (viz níže) ...tedy, povedený na laický poměry. Docela brzo jsem pochopil, že je obrovskej rozdíl v tom bejt "dronista" a nebejt "dronista". Lidi, kteří drona nikdy předtím neřídili, případně ho ani na vlastní oči nikdy neviděli je totiž relativně jednoduchý nadchnout i horším videem nebo fotkou ze vzduchu. Dronista už zkoumá vejšku záběru, kresbu, detail, šum, prostě jako profesionální fotograf. Jen tak ho něco nenadchne. Nicméně, my jsme byli na první pokus víc než spokojeni.
Během následujících 4 týdnů jsem vzlítnul ještě na poli kousek od Bohnic, v lese v Hostivaři, ve Smrkově, znovu v Bášti, u Milíčovskýho lesa, u Pitkovic, u Davle nebo na okraji Čimic. Na první pohled to vypadá, že lítám skoro všude, ale opak je pravdou. Najít si bezpečný a zároveň zajímavý místo je ještě o pořádnej kus těžší než u normálního focení. Nejen, že by člověk neměl lítat nad cizími budovami a lidmi, měl by se od nich ideálně držet cca 150m daleko. Dál by neměl lítat blíž jak 5,5km od jakýhokoliv letiště (což celkem solidně vyřazuje komplet okolí Letňan třeba) a samozřejmostí je zákaz lítání nad vojenskými prostory nebo elektrárnami. Navíc by se teoreticky měl držet dál i od všech liniových staveb typu silnice, dálnice a tuším, že i elektrický vedení. A to si člověk teprve s dronem začne všímat, že je tahle republika naprosto protkanááááá elektrickým vedením snad co 500m.

Měsíc po pořízení svýho prvního rádiem řízenýho "modelu" můžu říct, že je to, asi podobně jako jiný neobvyklý koníčky, hodně návykový. A jak už jsem tu stokrát zopakoval, já neumím nic dělat jen tak napůl. Ještě během těchto čtyř týdnů jsem si tak stihl objednat (a i převzít) držák na tablet z HongKongu a velmi intenzivně přemejšlím i o druhý baterce (25 minut je fajn, ale 50 je přecejen lepší =) a o zesilovači antény, abych si mohl zalítat i dál než nějakejch cca 300m do dálky. Pokud byl naprostou jedničkou během posledního roku bowling, troufám si říct, že ho v mnoha ohledech vystřídalo lítání s kvadrokoptérou. Naštěstí s tím souvisí tolik omezení, že to bowling jen tak vytlačit nemůže. Kromě časovýho omezení jsou tu i omezení lokalit a hlavně omezení počasový... v hnusným a deštivým počasí prostě lítat nepůjdu. Ale jinak... kdykoliv =) A bych nezapomněl, zrcadlovku s sebou obvykle beru taky. Někdy je wow efekt fajn, ale skutečnou obrazovou kvalitu prostě nic nenahradí ;-)

       

       

       

       

Pro úplnost samozřejmě připojuju i nějakej ten obrazovej materiál. První dvě fotky (1)(2)jsou z prvního dne v Bášti. Fotil jsem to ještě trochu naivně do JPEGu (možná proto je tam ještě formát 4:3). Barvy sice hezký, ale v zásadě to byly spíš takový první zkušební, "nadšenecký" fotky. Třetí fotka (3) je focena na poli poblíž Bohnic a v zásadě je to to samý. Barvy ujdou, ale ostrost žádná, focenej objekt šedivej a k tomu ještě ten ujíždějící horizont. Čtvrtá a pátá fotka paradoxně nejsou fotky v pravým slova smyslu, protože se jedná o printscreen z videa (já vím,ž e se to nedělá, ale v těhle případech jsem prostě zapomněl fotit a jen natáčel). První (4) z nich je spíš taková dokumentární sranda se zajímavým bočním světlem, druhá (5) je pak nejúplnější pohled na vesničku Smrkov. Teprve šestá fotka (6) je prvním exemplářem RAWu a je to taky vidět. S postprodukcí jsem nebyl nikdy moc velkej kamarád a tak některý moje výtvory nepůsobí úplně přirozeně... obzvlášť, když je původní fotka fakt špatně exponovaná. Nicméně, zaujalo mě, že jsem v Pitkovicích vyfotil i s touhle kamerkou docela hezkej západ slunce (7). Ještě na tom zapracuju a snad to časem i bude na vystavování. Jen škoda toho šumu... to už je ale holt výsledkem miniaturního senzoru, fyzika se ošálit nedá (pro zajímavost tady je srovnání velikosti senzorů - full frame je základ, APS-C mám v Canonu a 1/2,3 je senzor ve Phantomovi). Konečně, předposlední dvojice fotek (8)(9) jsou z pondělního výletu k soutoku Vltavy a Sázavy, kde jsem se snažil zachytit kus Davle, soutok a most. Bohužel jsem si nevšiml přepálení expozice, takže jsem to pak zachraňovalo horko těžko zpětně na počítači. Poslední trojice (10)(11)(12) fotek pochází z úterního lítání na okraji Čimic, v Praze. Lítání to bylo suprový, fotky taky jakž takž. Už jsem si dával pozor na expozici, ale žádnej zázrak to pořád není. Nicméně, postupně se to zlepšuje, bude líp.

No a aby byla sbírka opravdu kompletní, přikládám taky dvě videa, který jsem zvládl dát jakž takž dohromady ve Windows Movie Makeru. Jakožto naprosto nepolíbenej jakýmkoliv zpracováním videa jsem vzal zavděk programem, kterej je mezi dronistama považovanej za absolutní póvl, výsledek tak není žádnej zázrak, spíš takový cvičení... na druhou stranu každej nějak začínal a vsadím se, že většina těch, kteří na to dneska plivou si v tom pěkných pár videí taky upravilo. Jen to nepřiznají. Pokud nebudete mít trpělivost až do konce, první video je z Báště, druhý pak ze Smrkova.


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2017, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů