22.6.2015

Ing. Filip Vostrý,... ale klidně mi tykejte ;-)

Uběhly další tři roky a já mám u jména další titul. S takovou rychlostí bych mohl být ve svých 35 letech profesor... ale to asi reálně nehrozí. =) Historickým datem, kdy se stal i poslední člen naší rodiny vysokoškolsky vzdělaným člověkem, jest 17.6.2015. Po docela náročných státnicích v únoru přibyla ještě obhajoba diplomový práce, a je hotovo. S novým titulem přišla nová práce, nový mobilní zařízení, během pár měsíců snad i novej byt a ... přítelkyni si asi prozatím nechám stejnou. Přes to všechno ale stejně musím říct, že prostě nemám rád změny!

  

Ještě teď si živě pamatuju, jak jsem před třema rokama psal, že se s novým titulem opravdu nic nezměnilo. Trochu naivně jsem přecejen doufal, že s tímhle se toho změní trochu víc, leč opak je pravdou. Teda... změnilo se toho docela dost, ale rozhodně ne díky titulu. Kromě toho, že dneska v práci říkali "... tady pan inženýr Vostrý potřebuje to a to..." jsem to vlastně ještě nikde nepocítil. Občas se sem tam někdo zeptá, jestli už mi teď nemusí vykat, ale jinak je vše při starým. Plat kvůli tomu mít větší nebudu, MHD mě bude stát pořád stejně a jediný, co to vlastně ovlivnilo je tak můj konec v Nissanu, kde jsem šťastně pracoval během posledních 13 měsíců.
Vzhledem k ukončenýmu studiu musela skončit i moje smlouva s touhle automobilkou a přestože jsem během celýho roku nesčetněkrát nadával, nakonec jsem si uvědomil, že jsem si vážně zvyknul, přilnul k firemní kultuře i samotným lidem a moc se mi odtamtud nechtělo. O to horší to bylo dneska, kdy jsem byl po roce v klídku opět vržen do neznámých vod a prozatím se sotva sotva držím na hladině. Budu mít sice konečně vizitky, noťase a docela slušnou zodpovědnost, ale nikdy bych nečekal, že se za blbejma gumama může schovávat tolik výzkumu, teorií, znalostí a možností. A já se všechny tyhle věcičky musím pořádně a ideálně co nejdřív naučit, zvyknout si na nový lidi, novej styl, nový prostředí, novou zodpovědnost, novej produkt a celkově všechno nový. Asi se budu hlavně zezačátku těšit na každou jednotlivou výplatu a říkat si, že to za to stojí... a kdoví, třeba po půl roce už všechno zmáknu natolik, že se tam budu cejtit jako doma a chodit do práce s radostí. Pokud něco takovýho vůbec existuje... není to oxymoron?

Titul mi tedy v životě opravdu nic nezměnil, přesto je hezký ho mít. Člověk tak nějak definitivně uzavřel svoje "dětský" období. Vím, že říkat to ve svých 26 letech je trochu opožděný, ale zase je to ukončení se vším všudy. Teď už nás čekají nástrahy "opravdovýho" života a záleží jen na schopnostech, který jsme po dobu těch 19 let ve všech možných školách pobrali.


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2017, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů