19.2.2016

Bowlingem z hospody ke sportu

Jak už jsem psal před měsícem, v letošním roce je jedním z mých cílů naučit se pořádně hrát bowling a kdoví, třeba až budu házet trochu líp, se i přihlásit do amatérské bowlingové ligy a poměřit se s ostatními. První krok k tomuhle cíli se uskutečnil už v prosinci 2015 koupí bowlingové koule. Dalším důležitým krokem bylo sehnání trenéra... a další kroky následují...

Když nad tím tak přemejšlím, bowling mě vlastně bavil vždycky. I když mi to dřív moc nešlo - už si to moc nepamatuju, ale tuším, že jsem házel něco kolem 80 bodů - vždycky jsem si to užil. Jenže frekvence mých návštěv v nějakým bowlingovým centru se pohybovala okolo jedné návštěvy za dva roky. Teprve loni jsme si kamarádama řekli, že nás to vlastně docela baví a začali chodit tak jednou za tři měsíce. Pořád to byla jen taková dražší hospodská aktivita, jejiž hlavním cílem bylo pokecat a trochu popít, ale zárodky koníčku už se tam někde klubaly.

Jak jsem už jednou psal, všechno se to vlastně rozjelo bowlingovou koulí, kterou dostal kamarád k narozeninám v květnu a úplně naplno pak s Vánocema 2015, kdy jsem svoji bowlingovou kouli dostal i já. No a když už jsem měl vlastní kouli, byla by škoda ji mít jen tak pohozenou v rohu. Začali jsme chodit na bowling ještě častějc. Sem tam s kamarádama, sem tam jen ve dvou s Karlem. Pořád to ale nebylo úplně ono. Když se to jo nepovedlo, klesal jsem k 80 bodům, když se to hodně povedlo, stoupal jsem ke 130 bodům. Vyrovnanost her i samotných hodů byla katastrofální a tak jsem si řekl, že nadešel čas na něco ještě radikálnějšího. Zkusím trenéra.

Když nepočítám trenéra na basketu kdysi dávno v dětství, měl jsem vlastně zaplacenýho trenéra jen jednou v životě a to na jedno zimní dopoledne, aby mě naučil úplný základy snowboardingu. Platit si v 26 letech dalšího trenéra mi zezačátku přišlo divný, ale touha hrát líp byla větší. Omrknul jsem pár stránek, pár heren a nakonec narazil na pana Semeráka, kterej shodou okolností nabízel tréninky na Chmelnici, tedy asi 5 minut pěšky od našeho novýho domova. Po pár mejlech jsme měli jasno v tom co od toho čekáme a začali jsme. Jedna hodina jednou týdně může vypadat směšně, ale ono to docela stačí. Po tý hodině už mám celkem utahanou ruku i všechny svaly, který běžně nepoužívám a hlavu mám ze všech těch novinek jak pátrací balon. No a podobně jako s běháním i bowling je hodně návyková aktivita. Zatím se mi povedlo nebejt ani jeden tejden úplně bez něj (ať už to byl trénink nebo jen tak s kamarádama) a pomalu ale jistě už i začínám pokukovat po různým příslušenství. Občas lituju toho, že neumím dělat nic napůl. Když běhat, tak s pořádnejma botama, v oblečení, který dejchá, s návlekama, který chráněj moje lýtka, s hodinkama, který měřej tep atp. Co se bowlingu týče, taky jsem zrovna dlouho neodolal a už po dvou měsících, co mám kouli jsem si pořídil i bowlingový boty. Většina „normálních“ lidí se teď asi chytá za hlavu (včetně mých kamarádů), ale když se to vezme kolem dokola, člověk přece vydělává, aby si těma penězma dělal radost. A 1499 Kč je v podstatě celkem běžná cena i úplně obyčejných bot, natož pak specializovaných. Pořád je to lepší jak třeba lyžáky za 2500 Kč, který bych využil jen jednou ročně...

          
(Není to zrovna vrchol designu, ale v tomhle případě je vzhled spíš druhotný hledisko... hlavně, že seděj a bude se v nich dobře klouzat)

Nicméně, ani koule, ani boty se svojí finanční náročností nevyrovnaj samotnýmu hraní, tedy placení za využívání bowlingové dráhy. Jedna hodina stojí v Praze od 180 Kč v pondělí ráno až po 490 Kč v pátek večer. I kdybychom to počítali jako 4x 260 Kč měsíčně. během jednoho roku bych jen za pronájem bowlingový dráhy dal přes 12 000 Kč. Ani nechci počítat, kolik by to bylo při hraní až do důchodu =) Jediný štěstí, že to člověk prakticky nikdy neplatí sám... na druhou stranu musím říct, že mám velký štěstí, že bydlím právě v Praze, kde mám možnost zahrát si bowling prakticky na každým rohu. Bowlingových heren, barů, hotelů, center je v hlavním městě několik desítek, ne-li stovek. Některý jsou samozřejmě lepší, některý horší, některý technicky skvělý, některý zase s příjemnějším prostředím. Já osobně jsem během posledních měsíců navštívil celkem 6 takových bowlingových center a mám z nich všelijaký pocity a zážitky...

Absolutní Bowling v Holešovicích

Do Absolutu jsme chodívali hodně během roku 2015, maj tam moc příjemný ceny (celá neděle za 200 Kč/h), celkem příjemnou obsluhu a je to ze severní Prahy asi nejblíž. Bohužel dráhy tam maj jen čtyři, jejich věk si radši netroufnu odhadovat a hodně se tam kouří (jsem sice taky kuřák, ale přecejen vocaď pocaď). Jak jsme přestali brát bowling jako hospodskou zábavu a víc jako koníček, přestali jsme tam chodit. Nicméně nemůžu říct, že už nikdy... ze všech těch heren, kde jsem byl maj asi nejvíc místa na sezení a pohodlnej pokec. Žádný stísnění židličky, který jsou tam jen aby se neřeklo. Pořádný lavice a pořádnej stůl.

SC Radava u Strossmayerova náměstí

V Radavě jsem byl všeho všudy asi dvakrát nebo třikrát a mám takový podezření, že to bylo pokaždý kvůli nějaký akci – buď to byla Praha sportovní, kdy je celej vánoční tejden vstup zdarma, nebo to byl nějakej voucher spojenej ještě s jídlem. A bohužel, jak to zní blbě, tak to tak i je. Úplně dobrovolně a za plnou cenu jsme tam nikdy nebyli. Nejde ani tak o ceny, který asi nebudou mít nejhorší, ale stísněnost celýho toho prostoru a přístupu jejich personálu. Tři prťavý plastový židličky, dráha vedle dráhy s minimálním odstupem, miniaturní stolek a hned na to navazující restaurace- Přišlo mi, že jsme si tam ani nemohli pohodlně sednout, což rozhodně nepřispívá k pohodě. Maj tam sice prej nějakej fakt dobrej tým a celkově je Radava považovaná za jednu z lepších heren, ale nás to prostě nevzalo.

Bowling Bar Chmelnice

Poprvý jsem byl v Chmelnici až při prvním tréninku. Na fotkách to vypadá celkem sympaticky a hlavně je to blízko, tím ale nějaký velký pozitiva v podstatě končej. Maj tam čtyři dráhy celkem slušnýho vzezření, nějaký ty plastový židličky a miniaturní bar. Celkově je to hodně malej prostor, ale nemůžu říct, že bych se tam cejtil natolik stísněně jako v Radavě (pravda, trénujeme v pondělí odpo). PRostředím, obsluhou ani vzhledem mě to nijak výrazně nezaujalo, takže pokud bych tam šel, tak asi jedině z lenosti cestovat někam dál.

XBowling Strašnice

XBowling Strašnice je jedna ze dvou heren, o kterých jsem toho slyšel hodně a převážně hodně pozitivního. Druhej XBowling je u nákladovýho nádraží Žižkov, ale jelikož jsem tam byl jen pro nějaký maličkosti, asi není úplně košer to tu popisovat. Strašnice jsou nicméně na velmi podobné úrovni. Dráhy velmi moderní, čistý, rychlý, posezení pohodlný, prostředí opravdu krásný. Jediným takovým osobním mínusem je, že je to hodně otevřenej prostor se 6 drahama vedle sebe. Když jsem tam tak házel, připadalo mi, že na mě kouká celá ta hala... výkonům to nějak zvlášť nepřidalo. Stejně tak mě trochu zklamalo posezení. Bylo luxusní, pohodlný a celkem prostorný, ale tak podivně rozmístěný, že když jsme chtěli pokecat alespoň ve třech, jeden musel bejt nutně na bobku nebo stát vedle. Paradoxně tak otevřenost prostoru a pohodlný sezení u mě osobně nezískává plusový body, ale spíš ty mínusový. Nicméně, aby to bylo objektivní, musím říct, že sem bych se nebál pozvat kdykoliv kohokoliv. Velmi reprezentativní a příjemná herna.

SBC Chodov

Na Chodově jsem byl minuluej tejden a jen na jednom tréninku, takže může bejt můj dojem trochu zkreslenej, přesto si neodpustím o tom něco napsat. Jednoduše, měl jsem z toho skvělej pocit. Pohodlný parkování (což je mimochodem ve Strašnicích tragický), příjemný sportovní centrum, dole tak akorát otevřená hala (něco mezi stísněnou Radavou a otevřenejma Strašnicema), která navíc není v podzemí, takže je tam i příjemně vidět ven. Drah je tuším šest, a židliček není o moc víc, přesto jsem měl momentální dojem tak akorát příjemnýho prostředí s restaurací v pozadí. Nebýt to na druhym konci města než mám všechny kamarády, asi by to byl favorit.

Hotel DUO

No a jako poslední jsem si nechal hotel DUO a jeho bowlingový centrum. Je to vlastně ostuda, že mám jako nejoblíbenější hernu právě hotelový sportcentrum, ale DUO to má tak nějak nejpříjemnější. Velkej podíl na tom, že jsme DUO vůbec vzali na milost je vlastně Karel, kterej odtamtud bydlí asi 5 minut pěšky. Ceny má DUO nastavený relativně vysoký (390 Kč během večerů) a tak jsme vymysleli alternativu a to, že tam budeme chodit dopoledne, konkrétně v neděli dopoledne. Je to sice taky ošklivých 290 Kč, ale ve dvou se to dá. V Duu je drah dohromady 12 vedle sebe (nikde jinde jsem jich tolik nezažil), ale celkově obrovskej prostor je – asi z konstrukčních důvodů – rozdělenej na třetiny sloupama mezi 4 a 5 a potom 8 a 9 drahou. To je tak akorát na to, aby mi to připadalo zároveň vzdušný a zároveň ne tolik na ráně. Snažíme se tam chodit každou neděli a nemůžu si na to stěžovat. Snad jen kdyby udělali i víkendovou permici... ale člověk asi nemůže mít všechno.

No nicméně kromě těchto heren je v Praze samozřejmě celá řada dalších. Mezi ty, o kterých se mluví nejvíc a nejlíp patří rozhodně Best Bowling ve Zličíně, kde trénuje i „nejolicencovanější“ (a taky nejdražší) trenérka v ČR, Bowling na Ovčíně nebo Bowling v Celnici (ten je asi nejdražší co jsem viděl, no, taky je v centru). Naopak mezi nejhorší z mýho skromnýho pohledu patří BowBar na Žižkově. Nejen, že je tam neustále pořádně zahulíno, ale působí to spíš jako takovej pajzlík, kam choděj místní zapít neúspěch v osobním životě. A vrcholem všeho? Maj asi poloviční délku drah. Ne že bych byl profík, ale tohle je fakt divný i na mě. Škoda, ceny maj naopak jendy z nejhezčích. Asi věděj proč.

Tedy abych to ještě hezky shrnul. Během posledních několika měsíců se z drahý hospodský zábavy stal drahej koníček a troufám si říct až sport (v poslední době je to jedna z mála věcí, u kterých se spotím). Mám vlastní kouli, tašku, super nový botky a rozhodně o čem přemýšlet. Teď jen vydržet s tréninkama a financema a snad se časem se zepšující se technikou začnou zlepšovat i výsledky. Zatím mám rozhodně velkou motivaci i chuť.


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2017, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů