Orlík, takový český rodinný moře

Posunuli jsme se o další tři měsíce kupředu a já tu mám další napůl lítající příspěvek. Už 4 z 5 za poslední rok a půl... jenže co naplat, i po roce a půl mě pořád baví lítat a i to focení a natáčení videa se snad trochu zlepšuje. Tentokrát to ale nebude jen o lítání, ale taky o Orlíku, přesně Orlické přehradě, kam už několik let úspěšně jezdíme jako doplněk k moři, letos dokonce jako k náhradě moře. Je to trochu smutný, ale zároveň hezký. A letos je to hlavně naprosto pochopitelný. Ale o tom dál...

19.8.2018

Mavic Pro, obrovský posun kupředu

Je tomu něco přes rok, co jsem poprvé v životě držel v ruce "radiem ovládanou hračku" a vstoupil tak nesměle do klubu dronistů. Tehdy jsem si zakoupil Phantoma 3 Standard a i přes nějaké výtky k samotnému stroji jsem měl dojem, že jsem na vrcholu blaha. Lítal jsem hlava nehlava a snažil se naučit základům. Během posledního roku jsem celkově vzlétl víc než 40x, což z toho dělá poměrně zdařilou investici a koníček, kterej úspěšně vystrnadil z první pozice do té doby suverénní bowling. Na pár měsíců jsem byl naprosto spokojenej i proto, že mé schopnosti létat, fotit a natáčet zcela odpovídaly schopnostem drona. Nicméně... jak se člověk vyvíjí a schopnosti a zkušenosti pomalu ale jistě dohánějí techniku, začal jsem začátkem tohohle roku pokukovat po nějakým upgradu. Netrvalo dlouho a priorita byla jasná. Chci lítat dál, s větší jistotou a hlavně se chci zbavit potřeby neustále s sebou tahat baťoh, což mnohokrát způsobilo, že jsem si to radši rozmyslel a drona s sebou nevzal (a potom toho litoval). Volba padla na DJI Mavic Pro.

13.5.2018

Smrkovská panoramata

Už je tomu skoro třičtvrtě roku, co jsem sem přihodil poslední článek a upřímně řečeno se tomu ani nedivim. Od té doby, co jsem v nové práci - tedy od začátku dubna 2017, jsem se pořádně nezastavil. A pokud ano, obvykle jsme utíkali na dovolenou, na nějaký cestování, za sportem nebo na Smrkov. No a shodou okolností se mi během toho posledního roku nashromáždilo celkem dost fotografií ze Smrkova, dost na to abych je mohl vystavit a dávalo to alespoň malej smysl. Spojením mého skvělého koníčku "dronění" a oblíbeného místa odpočinku (alespoň toho psychického) vzniklo hned několik parádních fotek. Tady jsou...

8.3.2018

Značky a jejich význam v našem životě

Na první pohled to může vypadat jako nadpis nějakýho odbornýho článku nebo jako začátek nudný eseje, ale žádný strachy. Něco takovýho už pár let nemám zapotřebí a poslední dobou ani čas. Docela dlouho už mi ale v hlavě vězí myšlenka, že se začínám čí dál víc profilovat v rámci preference značek. S některými značkami se čím dál víc podvědomě ztoztožňuju, o některých naopak skoro nepřemejšlím. Nejsem si navíc vůbec jistej, zda je to jen individuální, zda to má něco společnýho s mým oborem nebo je to prostě normální vývoj člověka. Anebo řeším úplný blbosti...

27.6.2017

Phantom 3 Standard, nestandardní koníček

"Když jsem se v 27 letech rozhodoval co za blbost doma ještě nemám, kvadrokoptéra byla jasnou volbou"... asi tak by mohlo znít zdůvodnění mé nejnovější "hračky", která poslední týdny těžce konkuruje bowlingu a klasický focení už do země zadupala úplně. Na postupně se rozrůstající seznam mých koníčků přibyla další položka a já si říkám, jestli už toho náhodou nemám trochu moc. Focení, bowling, fotbal, kulečník, hospody s kámošema, inline bruslení, teď i lítání s kvadrokoptérou a určitě by se našlo ještě něco dalšího. Do toho od dubna nová práce, doma dvě koťata a jedna přítelkyně, o kterou člověk taky musí čas od času pěčovat... a k tomu všemu nám v neděli ukradli jednu hodinu života!! =)

29.3.2017

Kuželka a Pastelka, dvě nové radosti našeho života

Je tomu už přes pět měsíců, co jsme na Jarově poprvé uvítali nové spolubydlící. Po něšťastný smrti Žolíka koncem května je náš byt po 4 letních měsících opět trochu zabordelenější, veselejší a plnej kočičích chlupů ze dvou koťat pojmenovaných trochu neobvykle - Pastelka (jako pastelka na kreslení) a Kuželka (podle kuželek z bowlingu). Od října už sice pořádně povyrostly, bordel ale dělají pořád stejnej...

11.3.2017

Shrnutí roku 2016, konečně klidnější období

Měsíc se s měsícem sešel a je tu zase novej rok, opět čas na rekapitulaci... co se stihlo, nestihlo, zvládlo, nezvládlo a změnilo. Asi nemá cenu komentovat četnost mých příspěvků za posledních 12 měsíců, bylo by to takový sebemrskačství. Nicméééně, co se na první pohled jeví jako nudnej a šedivej rok je v podstatě pouze lenost přispívat a psát do tohohle veřejnýho deníčku. Ve skutečnosti to zas taková nuda nebyla. Tedy, byla i nebyla. Po dvou až třech letech můžu konečně s potěšením říct, že rok 2016 opravdu nebyl nijak přelomovej a zas tak moc se toho nezměnilo. Nebylo to ale ani nijak negativní. Nejpřesnější by bylo asi označení "klidný růst" či "pomalu ale jistě ke spokojenému stáří" =)

11.2.2017

Bowling pořád jedničkou... i po půl roce

Koukám tak na své poslední články a říkám si, že to letos asi bude všechno na jedno, resp. dvě brda. Buď o bowlingu, nebo o kočkách. Bowling zatím vede 2:1, ale brzy už to asi bude 2:2 neb v nejbližších dnech čekáme dva nové přírůstky do rodiny – ale o tom třeba příště. O bowlingu už jsem toho napsal celkem dost minule, ale čas pokročil a tak mi to nedá si zase něco sepsat, třebaže jen pro nostalgický čtení do budoucna.

19.9.2016

Žolík ze Sluníčka, náš nový přírůstek

Už to budou tři měsíce, co jsme si po úspěšném nastěhování a zabydlení v novém bytě pořídili novýho nájemníka, spolubydlícího, hračičku, prťouska, bobka, černocha, blbouna, mazlíčka... jednoduše novýho člena domácnosti s celkem neobvyklým jménem Žolík. Jedná se o černýho „kocoura domácího“, který k nám dorazil z útulku Kočičí domov Sluníčko a kterýmu bylo začátkem května cca 9 měsíců.

9.5.2016

Bowlingem z hospody ke sportu

Jak už jsem psal před měsícem, v letošním roce je jedním z mých cílů naučit se pořádně hrát bowling a kdoví, třeba až budu házet trochu líp, se i přihlásit do amatérské bowlingové ligy a poměřit se s ostatními. První krok k tomuhle cíli se uskutečnil už v prosinci 2015 koupí bowlingové koule. Dalším důležitým krokem bylo sehnání trenéra... a další kroky následují...

19.2.2016

Shrnutí roku 2015, hmm, jak se neopakovat?

Je tu další přelom roku a já se i přes menší zpoždění i letos donutil k sepsání jakéhosi všeshrnujícího, možná trochu nostalgickýho článku. Při příležitosti novýho roku vždycky pročítám shrnutí z let minulých a přemýšlím, jaký v porovnání s nimi byl ten rok poslední. Naštěstí musím říct, že je těžké se neopakovat… tenhle rok byl zase plný změn, které budou mít dlouhodobý vliv na můj život. Naprostá většina z nich je navíc pozitivních... no co víc si přát.

18.1.2016

Rekonstrukce bytu, šílenej dvousměnnej provoz

Je tomu už téměř půl roku, co jsem nastoupil v nový práci a za celou tu dobu je to teprve čtvrtej příspěvek. Smutný. Může za to samozřejmě z části nová práce, ale tenhle podzim je tu ještě další důvod. Po 26 letech jsem se konečně rozhodl odstěhovat do „vlastního“, což s sebou přineslo spoustu nekonečných týdnů dvojitých směn – dopoledne a odpoledne jsem trávil v práci, podvečery a večery pak doslova na staveništi. Ale... konečně můžu říct, že máme hotovo =)

21.12.2015

Po slovenských hradech i silničkách

Letošní léto bylo extra suchý, extra žhavý a z mýho pohledu taky zbytečně dlouhý. Celkově musím říct, že nemám rád vedra – mnohem radši se balím do kabátů, šál a čepic – a letos to teda bylo opravdu echt. No a jelikož tohle léto navíc ani nemám dovolenou, bylo potřeba udělat si radost jinak – ideálně víkendovejma výletama. Na jeden takovej jsme se vypravili předposlední víkend v srpnu a bylo to docela fajn.

12.9.2015

Sněžka-Praha 2015, aneb noční běháníčko

Sněžka-Praha, 200 km, 20 hodin, 2 auta, celkově 6 běžců a 30 uběhnutých kilometrů. To jsou statistiky, které stručně popisují, co se se mnou dělo poslední červnovej víkend. Vím, je to už trochu pozdě, ale jak se říká, lepší pozdě nežli nikdy. Mám za sebou už druhej běžeckej závod a ani tentokrát se nejednalo o něco, co by široká veřejnost mohla označit za normální. Celkový hodnocení akce jak z hlediska sportovního, tak zážitkovýho je spíš negativní, nic ale samozřejmě není jen černý nebo bílý.

8.7.2015

Ing. Filip Vostrý,... ale klidně mi tykejte ;-)

Uběhly další tři roky a já mám u jména další titul. S takovou rychlostí bych mohl být ve svých 35 letech profesor... ale to asi reálně nehrozí. =) Historickým datem, kdy se stal i poslední člen naší rodiny vysokoškolsky vzdělaným člověkem, jest 17.6.2015. Po docela náročných státnicích v únoru přibyla ještě obhajoba diplomový práce, a je hotovo. S novým titulem přišla nová práce, nový mobilní zařízení, během pár měsíců snad i novej byt a ... přítelkyni si asi prozatím nechám stejnou. Přes to všechno ale stejně musím říct, že prostě nemám rád změny!

22.6.2015

   43-56  | 29-42  |  15-28  | 1-14                                                                              Články z let dřívějších můžete najít v zápisnících z let 2008, 2009 a 2010


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů